ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.235.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 235/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Vlastníkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, proti žalovanému N. G. , zastoupenému obecným zmocněncem Ing. J. Š., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 102/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2014, č. j. 25 Co 212/2014-106, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, vyžaduje zákon, aby byl účastník v dovolacím řízení zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc, nebo aby sám měl právnické vzdělání (§241 o.s.ř.). Byť dovolatel tuto podmínku řízení nesplnil, nelze to v daném případě, kdy má být předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí o žádosti dovolatele o ustanovení právního zástupce, považovat za důvod pro zastavení dovolacího řízení, neboť by tak bylo nepřiměřeně omezeno jeho právo na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 1997). Projednání dovolání nelze podmiňovat ani zaplacením soudního poplatku, směřuje-li proti rozhodnutí, jímž odvolací soud zároveň potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikováno pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Soudní praxe tedy umožňuje, aby účastník řízení v podobných případech sepsal dovolání bez odborné právní pomoci, i takové dovolání však musí splňovat náležitosti dané zákonem, tj. především ustanovením §241a o.s.ř. Dovolání žalovaného však všechny zákonem vyžadované náležitosti (srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.) neobsahuje, neboť v něm nevymezil dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. a zároveň neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o.s.ř. Namítá pouze, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci a že napadené rozhodnutí navíc „nevyplývá ze zjištěných podkladů“. Nevymezuje tedy vůbec, v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje právní posouzení věci za nesprávné, a od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně jakým způsobem má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 ).
Protože uvedené nedostatky nebyly ve lhůtě odstraněny, trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně a o všech nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu