ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2679.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2679/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce J. D. , zastoupeného Mgr. Danem Schafferem, advokátem se sídlem v Brně, Filipínského 55, proti žalovanému JUDr. B. P. , advokátu se sídlem v Brně, Malinovského nám. 4, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Salajkou, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského nám. 4, o 236.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 158/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. září 2014, č. j. 44 Co 218/2013-62, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2014, č. j. 44 Co 218/2013-62, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Dovolatel napadá zejména postup soudů obou stupňů při zjišťování skutkového stavu věci a vytýká jim nesprávné skutkové závěry, které podle něj vedly k nesprávnému právnímu posouzení; uplatňuje tedy nezpůsobilý dovolací důvod. Otázku přípustnosti dovolání pak zmiňuje pouhým odkazem na §237 o.s.ř. a na odchylku od „ustálené rozhodovací praxe, jakož i dalších tam uvedených zákonných předpokladů“, aniž uvádí konkrétní rozhodnutí ustálené judikatury dovolacího soudu, která nebyla odvolacím soudem při řešení rozhodné právní otázky respektována. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ). Náležitost dovolání spočívající v konkrétním uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je zákonným požadavkem vyplývajícím přímo z ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř., což s ohledem na povinné kvalifikované zastoupení dovolatele podle §241 o.s.ř. není požadavkem nepřiměřeným. Není-li přitom ve lhůtě podle §241b odst. 3 o.s.ř. tato náležitost doplněna a nelze-li proto v dovolacím řízení pokračovat, nezbývá, než postupovat podle §243c odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu