ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2749.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2749/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. N. , zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalovanému V. Š. , zastoupenému JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem v Praze 5, Husníkova 8, o 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 92/2011 o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 21 Co 529/2013-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.036,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Michala Krčmy, advokáta se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 21 Co 529/2013-129, není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatel směřuje svoje námitky proti tomu, jak odvolací soud posoudil obsah dohody mezi ním a žalobcem v souvislosti s umístěním osobního automobilu u provozovny žalovaného a předáním klíčků a dokladů. Nesouhlasí především s tím, že by obsahem jeho závazku byla povinnost opatrovat automobil, jenž mu byl žalobcem svěřen, a vytýká odvolacímu soudu nesprávnost z toho plynoucího závěru, že šlo o smlouvu o úschově, z níž plynula povinnost žalovaného věc střežit před ztrátou. Zjišťuje-li ovšem soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, či rozsudek téhož soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002). Z toho je zřejmé, že namítá-li v posuzované věci dovolatel, že obsah ústní dohody byl jiný, než zjistil odvolací soud, napadá dovolání skutková zjištění, nikoli posouzení právních otázek, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§237 o.s.ř.); dovolání proto není přípustné.
Dovodil-li odvolací soud na základě svého skutkového zjištění o konkludentním ujednání účastníků, že se žalovaný o automobil postará, pak správně vyložil též ustanovení §421 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, o objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu na automobilu (ztráta vozu), který byl předmětem jeho závazku.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalobci náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 11.300,- Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 14.036,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu