ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2789.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2789/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce a. s., IČO: 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému J. T. , zastoupeného JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o 299 425 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 270/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2014, č. j. 25 Co 498/2013-157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2014, č. j. 25 Co 498/2013-157, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání v tomto ustanovení uvedené. Dovolání je podáno z důvodu nesprávného právního posouzení otázky náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny s tím, že tato – dovolacím soudem již vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak, neboť nebylo prokázáno, že se protiprávního jednání dopustil žalovaný, a nebyla správně vypočtena výše škody. Námitky dovolatele, že nebyl prokázán neoprávněný odběr elektrické energie v odběrném místě ani jeho délka a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, nesměřují proti právnímu názoru odvolacího soudu, na němž spočívá jeho rozhodnutí (§237 o. s. ř.), nýbrž proti skutkovým zjištěním, a uplatněn je tak nikoliv dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž nesprávné skutkové zjištění, což není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o výši škody, otázku souladu podzákonného předpisu upravujícího výpočet výše škody při neoprávněném odběru elektrické energie (vyhlášky č. 51/2006 Sb.) s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod se Ústavní soud zabýval v plenárním usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, s tím, že vyhláška o způsobu stanovení náhrady škody nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován. Závěry Ústavního soudu pak rovněž převzal ve své judikatuře i Nejvyšší soud (např. usnesení ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 2476/2014). Odvolací soud v dané věci neshledal žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jiný způsob výpočtu výše náhrady škody než podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., a vzhledem ke skutkovým zjištěním o okolnostech neoprávněného odběru není ani důvod, aby otázka aplikace vyhlášky č. 51/2006 Sb. na stanovení výše škody byla v tomto případě posouzena dovolacím soudem jinak.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou ani rozdílně rozhodovanou a nejsou zde důvody pro jiné posouzení. Dovolání žalovaného tedy není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu