ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2476.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2476/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Děčín - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO: 247 29 035, zastoupené JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému I. B., zastoupenému JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem Nymburk, Boleslavská třída 137/8, o 348.325,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 C 57/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, č. j. 31 Co 252/2013-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 6. 2. 2013, č. j. 14 C 57/2011-142, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 273.949,60 Kč s úrokem z prodlení, co do částky 74.375,40 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný na základě smluvního vztahu s žalobcem odebíral v letech 2010 a 2011 elektřinu v odběrném místě v Chotuticích, kde dne 22. 2. 2011 provedli zaměstnanci ČEZ Měření, s.r.o., kontrolu měřícího zařízení a zjistili neoprávněný odběr, za dohledu Policie ČR provedli demontáž měřícího zařízení a po jeho přezkoušení vyplynulo ze znaleckého posudku, že olověné plomby jsou falzifikáty a na obou číselnících jsou patrny stopy svědčící o násilném přetočení číselníků. Soud dle ust. §51 odst. 1 písm. e) bodu 1. a 3. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a ust. §14 a 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném do 31. 3. 2011, dovodil, že došlo k neoprávněnému zásahu do zařízení, a vzhledem k povaze zásahu a k tomu, že odběr žalovaného v předchozích fakturačních obdobích nebyl konstantní, nelze stanovit skutečně vzniklou škodu, k dohodě o její náhradě nedošlo, a proto v daném případě stanovil výši škody za dobu od 23. 4. 2010 do 22. 2.2011 postupem upraveným v uvedených právních předpisech.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2013, č. j. 31 Co 252/2013-193, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit 272.776 Kč s úrokem z prodlení a že ohledně částky 74.375,40 Kč s úrokem z prodlení se žaloba zamítá, odvolání žalovaného proti zamítavému výroku odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a s jeho závěrem, že ke stanovení výše škody způsobené neoprávněným odběrem je třeba v daném případě postupovat podle §14 a 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Po doplnění řízení ohledně ceny elektřiny v r. 2010 a 2011 a po opětovném provedení důkazu fakturou s detailním vyúčtováním dospěl k závěru, že kromě nepřesnosti při výpočtu výše škody po odečtu částky již uhrazené je rozhodnutí soudu prvního stupně správné.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Ze změny znění ust. §51 zákona č. 458/2000 Sb. provedené zákonem č. 158/2009 Sb. dovozuje, že by otázka aplikace vyhlášky č. 51/2006 Sb. a objektivní odpovědnost neoprávněného odběratele elektřiny měla být posouzena jinak, než v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu. Namítá, že soud prvního stupně měl postupovat dle ust. §13 vyhlášky a nikoli dle ust. §14 vyhlášky, neboť v řízení byly provedeny důkazy dokládající výši spotřeby elektřiny za období předcházející neoprávněnému odběru, z nichž lze určit reálnou výši odběru elektřiny v odběrném místě dovolatele. Namítá, že byl sice prokázán zásah do elektroměru, nebylo však prokázáno, kdy přesně k zásahu došlo a zda byl číselník skutečně přetočen nebo pouze mechanicky poškozeno ozubení soukolí, což má význam pro řešení otázky, zda za tohoto skutkového stavu nelze dospět k závěru, že již nemůže obstát aplikace příslušných ustanovení energetického zákona o objektivní odpovědnosti odběratele a aplikace náhradního způsobu výpočtu výše škody, která je pro žalovaného zjevně nevýhodná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Vzhledem k datu, kdy bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Při naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru el. energie podle §51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny řídí podle tohoto zvláštního právního předpisu a vyhlášky jej provádějící – vyhláška č. 51/2006 Sb., která (stejně jako nynější vyhláška č. 82/2011 Sb. i vyhláška předcházející - č. 297/2001 Sb.) vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem stanoveným vyhláškou, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem.
Na základě skutkového závěru, že celkovou spotřebu neoprávněně odebrané elektřiny nelze v daném případě určit podle změřených nebo jinak prokazatelně zjistitelných údajů o neoprávněném odběru, když historie spotřeby elektřiny v odběrném místě v předchozích obdobích před zjištěním neoprávněného odběru vykazovala značnou míru nestálosti, čímž se soud prvního stupně řádně zabýval, a za situace, že mezi účastníky v tomto směru nedošlo ani dodatečně k dohodě, je právní názor odvolacího soudu na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle §51 energetického zákona a §14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4024, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, nebo ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009). S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti daného případu (odstranění plomb a jejich nahrazení falzifikáty, zásah do číselníků měřidla) odvolací soud uzavřel, že nebyly shledány žádné okolnosti, aby ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. září 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, neobstál výklad užitých ustanovení energetického zákona a prováděcího předpisu, jak jej provedl soud prvního stupně.
K tomu lze dodat, že aplikací vyhlášky 51/2006 Sb. po změně znění §51 energetického zákona se ve svém plenárním usnesení ze dne 1. dubna 2014, Pl. ÚS 29/13, zabýval Ústavní soud, který uvedl, že energetický zákon v §51 odst. 2 stanoví, že se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje, a ustanovením §98a odst. 1 písm. a) přenechává způsob výpočtu škody, způsobené neoprávněným odběrem, prováděcímu předpisu, jímž je konkretizován způsob náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny s tím, že vyhláška o způsobu stanovení náhrady škody nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován; neshledal však neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle právní úpravy účinné do 3. 7. 2009.
Vzhledem k tomu, že určení objemu celkové spotřeby elektřiny a vyčíslení náhrady škody na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů o neoprávněném odběru nebylo v daném případě podle skutkových zjištění možné, byl po zjištění všech relevantních skutečností použit výpočet uvedený ve vyhlášce pro určení náhrady. Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že způsob výpočtu výše škody měl na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit jinak, a není ani důvod, aby otázka aplikace vyhlášky č. 51/2006 Sb. byla v tomto případě posouzena jinak.
Pokud dovolatel namítá, že z provedených důkazů lze učinit závěr, že v jeho případě lze postupovat podle §13 vyhlášky č. 51/2006 Sb., brojí vlastně proti hodnocení důkazů soudem a proti jeho skutkovým závěrům, avšak skutkové otázky nemohou být napadeny žádným dovolacím důvodem (srov. §237 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4151/2011).
Dovolání žalovaného není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu