ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3394.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 3394/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce ČEZ distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Děčín IV, Teplická 874/8, zastoupeného doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému S. M. , zastoupenému Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem se sídlem Plzeň, Slovanská tř. 66, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 110/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2014, č.j. 13 Co 243/2013-216, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.051,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Navrátilové, Ph.D., advokátky se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 493.775,- Kč s příslušenstvím představující škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektrické energie ze strany žalovaného a náklady na zjištění tohoto odběru.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 3. 2014, č.j. 13 Co 243/2013-216, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 3. 12. 2012, č.j. 3 C 110/2009-178, jenž žalobě v plném rozsahu vyhověl, co do částky 334.821,40 Kč s příslušenstvím, co do částky 158.954,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe a nerespektoval závěr Ústavního soudu vyplývající z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/13. Postup odvolacího soudu při stanovení výše škody z neoprávněného odběru energie označuje za formalistický, a tudíž chybný. Zdůrazňuje, že poslední pravidelný odečet energií byl učiněn dne 17. 8. 2006, přičemž nebylo zjištěno žádné porušení plomb. Teprve až 6. 10. 2006 došlo ke zjištění neoprávněného odběru, přičemž žalovaný platil pravidelně předepsané zálohy. Napadá hodnocení (video)záznamu poskytnutého žalobcem, na němž žalobce prohlašuje, že s elektroměrem manipuloval v minulosti „hrozně málo“. Uvedený záznam označuje dovolatel za neurčitý a vytržený z kontextu, neboť při jeho pořizování byl pod psychickým tlakem vyvolaným specialisty z ČEZ, navíc byl pořizován bez jeho vědomí a souhlasu a nebyl soudem proveden celý, tedy ta část, na které bylo vidět či slyšet nevhodné a nátlakové chování vůči žalovanému. Napadá též závěry znaleckého posudku předloženého žalobcem, jemuž vytýká, že z něj jednoznačně nevyplývá, po jakou dobu mělo docházet k neoprávněným odběrům a k jakým zásahům do elektroměru mělo dojít, když podle dovolatele se při zkoumání elektroměru nepotvrdilo poškození všech tří plomb. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí, a současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání žalobce odkázal na předmětný záznam, na němž se žalovaný ke stáčení číselníku na elektroměru doznal, přičemž uvedl, že toto činil po dobu několika let, protože „si chtěl přilepšit“. Postup navržený Ústavním soudem v uvedeném nálezu nelze podle žalobce aplikovat na projednávaný případ, jelikož zde docházelo k neoprávněnému odběru po delší dobu, tudíž nelze pokles spotřeby energie porovnat s předchozími obdobími.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o délce neoprávněného odběru elektrické energie.
Na základě skutkového závěru, že v daném případě nelze určit celkovou spotřebu neoprávněně odebrané elektřiny podle změřených nebo jinak prokazatelně zjistitelných údajů o neoprávněném odběru, a za situace, že mezi účastníky v tomto směru nedošlo ani dodatečně k dohodě, je právní názor odvolacího soudu na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle §51 energetického zákona a §14 vyhlášky jej provádějící, tj. v době neoprávněného odběru vyhláška č. 51/2006 Sb. (nyní vyhláška č. 82/2011 Sb.), plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, či ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 997/2014). Nejde tedy o situaci, že by se rozhodnutí odvolacího soudu odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak namítá dovolatel, a s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti není ani důvod, aby v tomto případě byla posouzena jinak.
Odkaz dovolatele na plenární nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, není v projednávané věci přiléhavý. Ústavní soud tímto nálezem odmítl návrh na zrušení §98a odst. 1 písm. a) a §51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném do 3. 7. 2009. V nálezu mimo jiné nastínil v obecné rovině možný postup soudů při určení výše náhrady škody z neoprávněného odběru elektrické energie, aniž by však vycházel ze skutkových okolností konkrétního případu. Skutečnosti uvedené v předmětném nálezu, které by měl soud vzít při stanovení výše náhrady do úvahy, nelze s ohledem na dlouhodobost neoprávněného odběru v projednávaném případě zohlednit.
V dovolání nelze úspěšně napadat závěry znaleckého posudku a věrohodnost v řízení provedeného videozáznamu, respektive části jeho přepisu. Dovolací námitky zpochybňující správnost a úplnost zjištění či přesvědčivost a kvalitu provedených důkazů, jakož i námitky směřující proti postupu odvolacího soudu (v daném případě neprovedení celého videozáznamu o prvotním vyjádření žalovaného k neoprávněnému odběru) nemohou naplnit dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu