ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3811.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3811/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Konice, Za nádražím 497, proti žalované Nemocnici Vyškov, příspěvkové organizaci , se sídlem Vyškov, Purkyňova 36, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 11 C 343/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 17 Co 446/2013-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 17 Co 446/2013-275, změnil k odvolání žalované mezitímní rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. 4. 2013, č. j. 11 C 343/2004-238, tak, že návrh žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku od 16. 3. 1995 do budoucna zamítl, a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a jehož důvodnost spočívá v nesprávném právním posouzení věci. K otázce počátku běhu promlčecí doby uvádí, že se až v roce 2004 při transplantaci jater dozvěděla, kdo odpovídá za škodu na jejím zdraví, která byla způsobena žalovanou nemocnicí při vadně provedené laparoskopické operaci z roku 1995. Do té doby podle dovolatelky nebylo zřejmé, kdo fakticky za škodu odpovídá a u jakého subjektu by měla svůj nárok uplatnit; nemohla tak začít běžet promlčecí doba. Dovolatelka dále rozporuje závěr odvolacího soudu, že žalovanou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že při pochybení zdravotnického zařízení, v jejímž důsledku byla vyřazena z běžného chodu života s následnou nutností transplantace orgánů, je na místě aplikace §3 odst. 1 obč. zák. při zachování idejí lidskosti a spravedlnosti a se zohledněním neodčinitelného zásahu škůdce do jejích základních přirozených práv. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, nebo jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání označila rozhodnutí odvolacího soudu za správné a souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Tvrzení žalobkyně, že o transplantaci jater nevěděla až do roku 2004, označila za účelové a současně odmítla, že by jí vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou v dané věci splněny, neboť právní názor odvolacího soudu na otázku promlčení nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 401/2005, uveřejněné pod č. 36/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud dovolatelka tvrdí určité skutečnosti se současným zpochybněním skutkových závěrů, k nimž dospěl odvolací soud, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o promlčení uplatňovaného nároku, a nejsou tedy podle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.
Odvolacímu soudu nelze vytýkat ani nesprávné právní posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska §3 odst. 1 obč. zák., neboť v projednávaném případě nebylo vznesení námitky promlčení výrazem zneužití práva na úkor účastníka (žalobkyně), který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, žalobkyni ani nic nebránilo v uplatnění nároku před uplynutím promlčecí doby a z okolností případu též nevyplývá, že by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s charakterem uplatňovaného nároku a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000). Ze skutkových zjištění tak nevyplynuly okolnosti natolik právně významné, jež by odůvodňovaly takový zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.
Ač žalobkyně napadla „rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu“, proti výroku o nákladech řízení žádné konkrétní námitky neuplatnila.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu