ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3900.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3900/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalované obci Kly , se sídlem úřadu v Klích, Záboří 375, zastoupené JUDr. Jaroslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 293.049,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 109/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 25 Co 323/2014-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 25 Co 323/2014-240, není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud své rozhodnutí ve sporu o náhradu nákladů účelně vynaložených k odvrácení hrozící škody založil na závěru, že žalovaná obec při výstavbě kanalizace neporušila žádnou právní povinnost, včetně obecné prevenční povinnosti podle §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), a že žalobce neprokázal vznik škody, neboť základový pás oplocení pozemků v jeho vlastnictví nebyl obnažením a poškrábáním znehodnocen; provedl-li zpevňovací opatření, učinil tak v době, kdy podle znaleckého posudku žádná škoda nehrozila (§417 obč. zák.). Dovolatel pouze namítá, že jeho zásah, jímž na své náklady opravil základy oplocení, byl preventivního charakteru, a že se odvolací soud nezabýval souvislostí mezi již vzniklou škodou a hrozbou škody mnohem většího rozsahu. Namítá-li tedy, že hrozba škody a její vznik byl prokázán, nerozporuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jen zjištěný skutkový stav, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. založit. Jeho další výhrady, že nebyly zkoumány souvislosti s předpokládanou škodou, pak nesměřují proti závěru odvolacího soudu, že škoda nehrozila a nevznikla, a postrádají proto charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o.s.ř.). Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 822/2008, nebo ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3164/2011, publikované pod C 6854 a C 12521 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka vážného ohrožení žalobce nebo jeho majetku v době rozhodování soudu a vhodnosti a přiměřenosti navrhovaných opatření, jakožto nutných podmínek pro aplikaci ustanovení §417 odst. 2 obč. zák., byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci, a nebyl proto ani úplně zjištěn skutkový stav věci, uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu