ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.430.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 430/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce P. D. , zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalovaným 1. Ing. V. A. , zastoupenému Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, 2. Autoklubu ŠKODA , pobočnému spolku se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 839, IČO 18623701, a 3. Ing. I. B. , zastoupenému Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 5, za účasti České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně 1. žalovaného, o 4.845.187,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 68/2004, o dovolání 3. žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, č. j. 23 Co 172/2014-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání 3. žalovaného proti výrokům IV. a VIII. (o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím) rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, č. j. 23 Co 172/2014-245, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 ). Rovněž samotná skutečnost, že výroky dotčená částka, jak uvádí dovolatel, převyšuje zákonný limit 50.000,- Kč, důvod přípustnosti ve smyslu §237 o.s.ř. nevymezuje.
Dovolatel otázku přípustnosti dovolání z věcné stránky zcela pominul, naplněním kritérií uvedených v §237 o.s.ř. se nijak nezabýval, přičemž o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 věta první o.s.ř.). Vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z obsahu dovolání, které je především rekapitulací dosavadního průběhu řízení. Tvrzení, že napadené výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení dovolateli, byly příliš tvrdé, není bez dalšího odůvodnění právní otázkou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o.s.ř.). Poukaz na důvody, které dovolatel uváděl v odvolání proti nákladovým výrokům, pak zákon výslovně zapovídá (§241a odst. 4 o.s.ř.) a argumentace v těchto podáních uvedená není pro dovolání použitelná.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první a §243 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu