ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.60.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 60/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Škroupova 719, proti žalovaným 1) B. M. K. , zastoupenému Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Hořice, Jungmannova 346, 2) M. J. , 3) V. W. , 4) O. W. , 5) P. Č. , 6) L. V. a 7) městu Hořice , se sídlem úřadu Hořice, nám. Jiřího z Poděbrad 342, zastoupenému JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se sídlem Jičín, Fortna 40, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 53/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2014, č.j. 26 Co 89/2014-380, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 7) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.082,80 Kč k rukám JUDr. Hany Desenské, advokátky se sídlem Jičín, Fortna 40, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) až 6) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně 132.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout uhynutím pštrosa nandu pampového, v důsledku protiprávního jednání žalovaných.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil rozsudkem ze dne 1. 7. 2014, č.j. 26 Co 89/2014-380, rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2013, č.j. 10 C 53/2010-295, kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu tvrzenou žalobcem na straně žalovaných.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleného rozhodovací praxe dovolacího soudu; dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Napadá závěr odvolacího soudu, že v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce, coby vlastníka či oprávněného držitele uhynulého pštrosa, jelikož smlouva o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2010, prostřednictvím níž původní majitelka uhynulého pštrosa žalobci postoupila pohledávku z titulu náhrady škody vůči žalovaným, je neplatná pro neurčitost, zejména pro neurčení důvodu vzniku pohledávky a její výše. Dovolatel namítá, že skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném dokazování, neboť soudy nesprávně zhodnotily výpovědi svědkyň K., V. a čestné prohlášení V. S., a poukazuje přitom na zásady hodnocení důkazů vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3577/2008. Má za to, že prokázal protiprávní jednání jednotlivých žalovaných, spočívající v nadměrném obtěžování dovolatele a narušování pokojného užívání pozemku (žalovaní 1 – 6) a nesprávný postup městského strážníka (žalovaný 7). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se mu nepodařilo v řízení prokázat příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním jednotlivých žalovaných a vznikem škody, když právě hlučné chování a záměrné plašení pštrosů, které bylo v rozporu s obecnou prevenční povinností ve smyslu §415 obč. zák., vedlo k úhynu pštrosa způsobenému oběhovým selháním organismu vlivem stresu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 7) se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, zejména v tom, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce byl vlastníkem uhynulého pštrosa, rovněž se neprokázalo protiprávní jednání žalovaného města Hořice ani existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním a vznikem škody na straně žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl a přiznal žalovanému 7) náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalovaných ani příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaných. Pokud dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů soudem, zejména výpovědi svědků, a z provedených důkazů dovozuje odlišná skutková zjištění, jde rovněž o námitky proti správnosti skutkových zjištění. Odkaz na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3577/2008 je nepřípadný, neboť toto rozhodnutí vychází z právní úpravy, jež uplatnění skutkových námitek umožňovala, dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 však jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací námitky však nesměřují proti právnímu posouzení věci, ale proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Chybí-li některý ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (protiprávní jednání, příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná, a je tudíž nadbytečné zabývat se správností závěrů ohledně ostatních podmínek odpovědnosti za škodu. Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, pro který odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemohou žádné další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož k zamítnutí žaloby na náhradu škody došlo z důvodu nesplnění předpokladů odpovědnosti, je nadbytečné zabývat se otázkami vlastnictví pštrosa, oprávněnosti žalobcovy držby pštrosa a platnosti postoupení pohledávky na náhradu škody žalobci jeho matkou, jelikož jejich vyřešení nemůže mít vliv na závěr o nedůvodnosti žaloby.
Žádná z dovolatelem uplatněných námitek tedy nepředstavuje důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci, na kterém rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu