ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1060.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1060/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné J. J. , zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. 378/1, proti povinným 1) PEGA – Production, s. r. o. se sídlem v Dambořicích č. 662, IČO 64507963, a 2) P. S. , zastoupenému JUDr. Robertem Follem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská č. 31, pro 66.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 43 EXE 1053/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2014, č. j. 12 Co 440/2013-119, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014, č. j. 12 Co 440/2013-119, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce platnosti rozhodčí smlouvy uzavřené do 31. 3. 2012 (zde dne 17. 2. 2012), určující pro řešení sporů mezi účastníky jediného rozhodce jmenovaného předsedou dozorčí rady (zde předsedou představenstva) právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, uveřejněného pod číslem 35/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), ve znění účinném od 1. 4. 2012, proto v posuzované věci použít nelze, neboť platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném při uzavření rozhodčí smlouvy, k tomu srov. Čl. II bod 2 zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; k otázce přezkumu platnosti rozhodčí smlouvy v exekučním řízení srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 30 Cdo 2938/2014, a v něm citovaná rozhodnutí; k otázce posouzení procesního zavinění oprávněné při rozhodování o nákladech řízení srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, uveřejněné pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu