ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.109.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 109/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 69797111, proti povinnému V. Ř. , zastoupenému Mgr. Gabrielou Plášilovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Březinova č. 18/13, pro 109.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 EXE 4920/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2014, č. j. 18 Co 180/2014-34, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Plzni ze dne 24. března 2014, č. j. 23 EXE 4920/2013-20, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Chebu pověřením ze dne 8. 4. 2013, č. j. 23 EXE 4920/2013-15, pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, provedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 9. 2002, č. j. 9 C 195/2002-11, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2004, č. j. 56 Co 181/2004, k uspokojení peněžité částky ve výši 109.000,- Kč s příslušenstvím.
Povinný podáním podaným dne 5. 8. 2013 k rukám pověřeného soudního exekutora navrhl úplné zastavení exekuce. Svůj návrh odůvodnil tím, že nemá žádný majetek, který by bylo možno exekucí postihnout a že je veden na Úřadu práce v Chebu, kde nepobírá žádné dávky ani sociální příspěvky a v bytě, kde bydlí, je veškeré vybavení ve vlastnictví paní J. K.
Pověřený soudní exekutor návrhu povinného na zastavení exekuce nevyhověl a postoupil jej k rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu, který poté usnesením ze dne 24. 3. 2014, č. j. 23 EXE 4920/2013-20, návrh povinného zamítl. Dospěl k závěru, že povinný ani na výzvu soudu nenabídl pro svá tvrzení žádné důkazy, a že z dosavadního průběhu exekuce nelze učinit závěr o tom, zda má povinný postižitelný majetek, který přesahuje alespoň výši nákladů, jelikož doposud bylo rozhodnuto toliko o „mobiliární“ exekuci.
K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 5. 2014, č. j. 18 Co 180/2014-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno 15. 3. 2013; neuplynula tak doposud dostatečná doba k tomu, aby exekutor náležitým způsobem prověřil majetkové poměry povinného a zvážil, zda je možno exekuci provádět některým ze způsobů uvedených v ustanovení §59 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“).
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, doplněném po ustanovení právního zástupce, ve kterém namítá, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dospěl k závěru, že důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není dán, aniž si od soudního exekutora vyžádal zprávu o majetku povinného, nákladech exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Dále namítá, že řízení je stiženo vadou podle ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., kdy soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, byl nesprávně obsazen. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 3. 2014, č. j. 23 EXE 4920/2013-20, totiž vydal Mgr. J. J. asistent soudce, což je podle názoru dovolatele v přímém rozporu se zákonnou úpravou rozsahu, ve kterém se asistent soudce může podílet na rozhodovací činnosti soudu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni a usnesení Okresního soudu v Chebu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení právní otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §55 odst. 3 ex. řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.
Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od soudního exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán, přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 698/2014 apod.). Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.
Z výše uvedeného proto vyplývá, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán, aniž si od soudního exekutora vyžádal zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce popřípadě i ke způsobu provádění exekuce do budoucna, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), jestliže o nákladech exekuce nebude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a následující ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu