ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2024.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2024/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Masná 1324/1, proti žalovanému DRUŽSTVU STŘÍTEŽ , se sídlem v Stříteži nad Ludinou 228, IČO: 00149691, zastoupenému JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o zaplacení částky 678.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 145/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. dubna 2014, č. j. 12 Co 41/2013-682, ve spojení s usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 12 Co 41/2013-695, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 12 Co 41/2013-682, ve spojení s usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 12 Co 41/2013-695, rozsudek Okresního soudu v Přerově (soudu prvního stupně) ze dne 30. ledna 2012, č. j. 15 C 145/2007-508, ve spojení s usnesením ze dne 21. června 2012, č. j. 15 C 145/2007-539, potvrdil ve vyhovujícím výroku I. týkajícím se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 426.533,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a v zamítavém výroku II. ohledně částky 252.139,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.); současně ho změnil v nákladových výrocích III., IV. a V. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.) a státu (výrok IV.).
Proti výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení se shora označeným usnesením) ve vyhovujícím výroku I., a proti výrokům II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu (který byl spolu se shora označeným usnesením doručen žalovanému k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí dne 25. června 2014 a který obsahoval řádné poučení o dovolání) podal žalovaný dne 22. srpna 2014 prostřednictvím svého advokáta u soudu prvního stupně dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání obsahuje označení věci, soud, jemuž je adresováno, rozsudek odvolacího soudu, proti němuž směřuje, a vymezení rozsahu, v němž je uvedený rozsudek napaden. Přípustnost dovolání dovolatel odvozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které „nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu řešeny a nebo … jsou v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR rozhodovány odlišně jak od závěru soudu prvního stupně tak soudu odvolacího“. Dále uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nakonec dodal, že „přesnou citaci otázek zásadního právního významu soudu zašle spolu s podrobnějším odůvodněním dovolání dodatečně“. Dovolání z 22. srpna 2014 pak dovolatel doplnil (na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 9. září 2014, č. j. 15 C 145/2007-714) advokátním podáním doručeným soudu prvního stupně dne 26. září 2014.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné dvouměsíční (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, je bezpředmětná, neboť ustanovení §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§243b o. s. ř.). Jde-li o vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013) nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.
V daném případě dovolateli uplynula dovolací lhůta v pondělí 25. srpna 2014. Jeho dovolání podané u soudu prvního stupně v této lhůtě (konkrétně 22. srpna 2014) neobsahovalo údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (v intencích shora vylíčených), a ani vymezení důvodu dovolání. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., pak musí být odmítnuto podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo možno přihlédnout k pozdějšímu doplnění dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 29. dubna 2015, sp. zn. 29 NSCR 40/2015).
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu