ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2407.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2407/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. R. , P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti žalované Tesco Stores ČR a. s. , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČO 45308314, zastoupené Mgr. Pavlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, o zaplacení částky 287.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 404/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2014, č. j. 62 Co 81/2013-231, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2014, č. j. 62 Co 81/2013-231, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 10. 2012, č. j. 26 C 404/2009-171, zamítl žalobu o zaplacení částky 287.760,- Kč s poplatkem z prodlení od 5. 1. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Po provedeném dokazování zjistil, že účastníci uzavřeli dne 1. 12. 2007 smlouvu (dále též jen „Smlouva“), v níž se s odkazem na ustanovení §719 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) dohodli, že žalobce jako nájemce apartmánových bytů v P., tyto byty s účinností od 1. 1. 2008 přenechá žalované k ubytování jejích zaměstnanců, a to na dobu určitou s možností jejího prodloužení až do 30. 7. 2009, při uzavírání Smlouvy zastupoval žalobce jeho syn – J. R., který Smlouvu podepsal, a to na základě plné moci, kterou mu dal žalobce, s uzavřením Smlouvy písemně souhlasil pronajímatel bytů. Dále zjistil, že za žalobce uzavřel jeho syn dne 22. 7. 2008 i dodatek č. 1 ke Smlouvě o ukončení podnájmu bytů k 30. 9. 2008 - datum vyznačené v dodatku - 31. 9. 2008, považoval soud jen za zřejmou nesprávnost (dále též jen „Dodatek“). Plná moc, kterou ho k jednání ohledně bytů zmocnil, byla omezena do 30. 6. 2008, žalovaná však s ohledem na předchozí jednání předpokládala, že je k zastupování žalobce zmocněn i nadále. Dopisem ze dne 14. 9. 2008 vyzval žalobce žalovanou k vyklizení bytů do 28. 9. 2008 a k jejich uvedení do původního stavu, a zároveň jí informoval, že doposud neobdržel ukončení smlouvy poštou, faxem nebo jiným způsobem a že smlouvu nepovažuje za ukončenou. V dopise se žalobce nezmiňuje, že by jeho syn nebyl oprávněn Dodatek podepsat, nebo že by za něj nebyl oprávněn jednat o ukončení Smlouvy. Žalovaná byty k 30. 9. 2008 vyklidila a chtěla je žalobci odevzdat, ten si je však nepřevzal.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou podnájemní smlouvu podle §719 odst. 1 obč. zák., jež skončila k 30. 9. 2008, neboť žalobce dopisem ze dne 14. 9. 2008 schválil jednání svého syna o ukončení Smlouvy (§33 odst. 2 obč. zák.), a tím skončila žalované i povinnost platit „nájemné“. Žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení „nájemného“ za dobu od října do prosince 2008. Protože žalovaná byty k 1. 10. 2008 vyklidila, a k jejich předání nedošlo pro neposkytnutí součinnosti žalobcem, nepřiznal soud žalovanou částku ani jako bezdůvodné obohacení podle §451 odst. 2 obč. zák. a žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 4. 2013, č. j. 62 Co 81/2013-205, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. 26 Cdo 2185/2013-221, usnesení odvolacího soudu zrušil, neboť se při řešení otázky, zda je pro závěr o platnosti Smlouvy významné, jestli je v ní uvedeno, že ji uzavírá za žalobce jeho zmocněnec na základě plné moci, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněný pod č. 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006, uveřejněný pod č. 92/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2186/2012).
Po té odvolací soud usnesením ze dne 5. 3. 2014, č. j. 62 Co 81/2013-231, rozsudek soudu prvního stupně (opět) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S poukazem na ustanovení §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) posuzoval projednávanou věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“). Vázán právním názorem dovolacího soudu uzavřel, že pro závěr o platnosti Smlouvy není významné, zda okolnost, že jí podepsal za žalobce na základě hmotněprávní plné moci jeho syn, je zřejmá i z textu Smlouvy, a považoval jí proto za platnou. Dále s odkazem na ustanovení §33 odst. 2 obč. zák. dospěl k závěru, že žalobce zavazuje Dodatek, který za něj uzavřel J. R., ačkoli plná moc byla časově omezena jen do 30. 6. 2008 (jednal tedy na základě plné moci, která již zanikla), neboť žalobce tento úkon dodatečně schválil, a to dopisem ze dne 14. 9. 2008. V něm hned v úvodu žádá žalovanou o vyklizení bytů do 28. 9. 2008 a jejich uvedení do původního stavu; považoval proto za nepochybné, že žalobce o úkonu (Dodatku) svého syna věděl a schválil ho, měl za to, že na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že žalobce v závěru dopisu uvádí, že doposud nedostal od žalovaného žádné ukončení smlouvy poštou, faxem, či jiným způsobem. Považoval proto za správný závěr soudu prvního stupně, že podnájem sjednaný Smlouvou skončil v souladu s uzavřeným a dodatečně schváleným Dodatkem k 30. 9. 2008. Za nedostatečná však považoval zjištění soudu prvního stupně ohledně užívání bytů žalovanou po skončení podnájmu, skutková zjištění jsou neúplná, nemají oporu v provedeném dokazování, a proto ani nemůže obstát závěr, že žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval již jen otázkou bezdůvodného obohacení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že odvolací soud se při aplikaci ustanovení §31 odst. 1 a §32 odst. 1 obč. zák. odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, poukázal na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1451/2007 a 23 Cdo 1600/2010. Zdůraznil, že zanikla-li plná moc, nelze uvažovat o zmocniteli, zmocněnci, ani o jejím překročení. V den uzavření Dodatku jednal jeho syn J. R. bez plné moci, uplatní se tak §33 odst. 2 obč. zák. o nezmocněném jednatelství. Učiněný úkon (uzavření Dodatku) by ho zavazoval jen v případě, že by jej schválil, což se nestalo, naopak v dopise ze dne 14. 9. 2008 výslovně žalované sdělil, že nepovažuje podnájemní smlouvu za ukončenou. Protože Dodatek o ukončení podnájmu neschválil, nezavazuje ho a nevznikla mu z něj ani žádná práva a povinnosti. Podnájemní vztah mezi ním a žalovanou nezanikl a trval i během období, jež je předmětem sporu. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a žalobě vyhověl.
Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření zpochybnila dovolací námitky žalobce, ztotožnila se s právním posouzením věci i skutkovými zjištěními učiněnými soudy obou stupňů a navrhla, aby dovolání „nebylo vyhověno“.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž skončilo odvolací řízení a které závisí na vyřešení otázky (výklad právního úkonu - Dodatku), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je přípustné.
Protože Smlouva i Dodatek byly uzavřeny před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), posuzoval odvolací soud správně jejich platnost i jednání stran týkající se těchto právních úkonů, s odkazem na ustanovení §3028 odst. 1, 3 o. z. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („obč. zák.“).
V řízení bylo nesporné, že Dodatek, jehož obsahem byla dohoda o ukončení podnájmu sjednaného Smlouvou, uzavíral za žalobce jeho syn J. R., aniž by byl k tomuto jednání zmocněn, neboť plná moc, kterou mu dříve žalobce udělil, již v té době skončila (časové omezení plné moci vyplývalo přímo z jejího textu). Aby byl z tohoto jednání zavázán žalobce, musel by ho schválit, a to bez zbytečného odkladu (§33 odst. 2 věta první obč. zák.). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že za takovéto schválení lze považovat dopis ze dne 14. 9. 2008, který zaslal žalobce žalované. Podle jejich zjištění (které žalobce ostatně nezpochybnil ani v dovolání) vyzval žalobce v úvodu dopisu žalovanou k vyklizení bytů do 28. 9. 2008 a jejich uvedení do původního stavu, informoval ji o škodách, které v bytech vznikly, a o skutečnosti, že od 10. 10. 2008 má již nové klienty, v závěru dopisu žalované sdělil, že doposud mu nebylo doručeno poštou, faxem či jiným způsobem ukončení Smlouvy, proto ji nepovažuje za skončenou a bude tedy pokračovat tak, jak byla uzavřena. Sporným zůstalo, zda tento text dopisu lze považovat za schválení Dodatku žalobcem ve smyslu ustanovení §33 odst. 2 obč. zák. S ohledem na neurčitost vyjádření žalobce v dopise (na straně jedné vyzývá žalovanou k vyklizení bytů, na straně druhé ji upozorňuje, že mu doposud nebylo doručeno ukončení podnájmu a Smlouva proto trvá) se soud správně pokusil odstranit tento nedostatek výkladem projevu vůle žalobce podle §35 odst. 2 obč. zák.
Otázka výkladu právních úkonů podle §35 zákona obč. zák. je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §35. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Podle §35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§35 odst. 2 obč. zák.). Výkladem však nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje.
Pro výklad dopisu ze dne 14. 9. 2008 považoval odvolací soud za významnou jen jeho úvodní část, v níž žalobce vyzývá žalovanou k vyklizení bytů, a jen z toho dovozuje, že o uzavření Dodatku věděl a že ho také schválil. Takový výklad dopisu ze dne 14. 9. 2008 však není v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák., a není proto správný. Odvolací soud totiž výkladem dovozuje skutečnosti, které z jeho obsahu přímo nevyplývají, navíc při výkladu projevu vůle žalobce nepřihlédl k celému obsahu dopisu, ale jen k jeho části. Ke schválení právního úkonu učiněného za „zmocnitele“ bez plné moci, nestačí podle ustanovení §33 odst. 2 věta první obč. zák., aby se o tomto úkonu „zmocnitel“ dozvěděl, ale aby ho také schválil. Je-li obsahem dopisu ze dne 14. 9. 2008 nejen výzva k vyklizení, ale zároveň i upozornění žalobce, že mu nebylo doručeno ukončení Smlouvy a že má proto za to, že podnájem založený touto Smlouvou i nadále trvá, pak žalovaná mohla sice předpokládat, že se žalobce o Dodatku dozvěděl, nemohla však bez rozumných pochybností usoudit, že žalobce Dodatek také schválil a podnájem skončí dříve a nebude pokračovat podle ujednání ve Smlouvě. Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se nezabýval ani včasností případného schválení Dodatku, neboť podle ustanovení §33 odst. 2 obč. zák. zavazuje „zmocnitele“ jen schválení provedené bez zbytečného odkladu. Závěr odvolacího soudu, že žalobce je vázán Dodatkem, podle něhož měl podnájemní vztah s žalovanou skončit před termínem sjednaným ve Smlouvě, který za něj uzavřel bez zmocnění jeho syn, neboť ho dopisem ze dne 14. 9. 2008 schválil, tak není správný.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu