ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2856.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2856/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. L. , proti žalovanému statutárnímu městu Karlovy Vary , se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 21, IČO 00254657, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Vítězná 10, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 75/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2014, č. j. 10 Co 6/2014-59, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 2. 2014, č. j. 10 Co 6/2014-59, změnil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (soudu prvního stupně) ze dne 13. 12. 2013, č. j. 43 C 75/2012-53, kterým bylo zastaveno řízení podle §111 odst. 3 o. s. ř., neboť ve lhůtě 1 roku od přerušení řízení nebyl podán návrh na pokračování v řízení, a rozhodnuto o nákladech řízení, tak že řízení se nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu, že usnesení o přerušení řízení, je třeba písemně vyhotovit a doručit účastníkům (a to i v případě, že se vzdali práva odvolání proti němu) je v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Co 1176/2012, publikované pod číslem 27/20013 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek) a není důvodu, aby tato již vyřešená otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak.
Pokud dovolatel poukazoval na to, že citované rozhodnutí bylo publikováno až po vydání usnesení o přerušení řízení ze dne 12. 12. 2012 a že v době jeho vydání vycházel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 203/2007, publikovaného pod číslem 49/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, což je (dle jeho názoru) v rozporu s tím, že „změněnou judikaturu“ lze použít pouze na pravomocně neskončená řízení (poukazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011), je třeba podotknout, že v dané věci odvolací soud aplikoval nový právní názor v probíhajícím řízení, nikoli v pravomocně skončené věci.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu