ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2969.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2969/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Ing. A. P. , bytem ve Z., proti povinnému L. P. , bytem ve Z., zastoupenému Mgr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Školní č. 3362/11, za účasti vydražitele F. M., bytem ve Z., pro 58 390,50 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 77 EX 2306/02, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2015, č. j. 26 Co 796/2008-509, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 5. srpna 2002, č. j. 22 Nc 851/2002-6, nařídil exekuci na majetek povinného podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 13 Co 336/99-197, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58 390,50 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 14 800 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Martina Růžičku, Exekutorský úřad Zlín (dále jen „soudní exekutor“).
Usnesením soudního exekutora ze dne 7. září 2004, č. j. 77 EX 2306/02-75, byl vydražiteli F. M., bytem ve Z., (dále jen „vydražitel“), udělen příklep na vydražených nemovitých věcech povinného a to na pozemku p. č. St. 1710/1, o výměře 38 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, a stavbě č. p. 1412, objekt bydlení, stojící na pozemku p. č. St. 1710/1, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, pro obec Z., katastrální území Z., na listu vlastnictví č. 6012 (dále jen „nemovité věci“), za nejvyšší podání 533 333 Kč.
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. 26 Co 796/2008-93, a po jeho zrušení usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2011, č. j. 20 Cdo 4617/2010-198, usnesením ze dne 31. ledna 2013, č. j. 26 Co 796/2009-289, usnesení soudního exekutora ze dne 7. září 2004, č. j. 77 EX 2306/02-75, změnil tak, že vydražiteli se příklep neuděluje.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2013, č. j. 26 Co 796/2009-289, následně bylo na základě dovolání vydražitele usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, č. j. 21 Cdo 277/2014-375, opětovně zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž odvolací soud usnesením ze dne 24. března 2015, č. j. 26 Co 796/2008-509, usnesení soudního exekutora ze dne 7. září 2004, č. j. 77 EX 2306/02-75, kterým byl vydražiteli udělen příklep na nemovitých věcech povinného, potvrdil, České republice nepřiznal náhradu nákladů v odvolacím řízení a povinnému uložil povinnost zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím a dovolacím částku ve výši 40 779,50 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce vydražitele. Vázán právním názorem dovolacího soudu, vysloveném v usnesení ze dne 29. dubna 2014, č. j. 21 Cdo 277/2014-375, dospěl mimo jiné k závěru, že z provedených důkazů nebyla prokázána ani osvědčena skutečnost, podle které by soudní exekutor před datem 9. září 2004 měl vědomost o zastoupení povinného v exekučním řízení JUDr. Petrem Jaškem, advokátem. Doručení usnesení o ceně dražených nemovitých věcí povinnému, stejně jako doručení usnesení o nařízení dražebního jednání přímo k rukám povinného, ačkoliv součástí spisu vedeného u exekučního soudu byl doklad o procesní plné moci udělené povinným JUDr. Petru Jaškovi, advokátovi, nezakládá porušení zákona podle ustanovení §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedené porušení zákona nelze dovozovat ani z nevyvěšení usnesení o nařízení dražebního jednání na úřední desce příslušeného katastrálního úřadu, resp. obecního úřadu, neboť z obsahu spisu vedeného soudním exekutorem vyplývá, že soudní exekutor svou povinnost splnil, když usnesení o nařízení dražebního jednání zaslal jak Magistrátu města Z., tak Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, s žádostí o vyvěšení na jejich úřední desce. Další postup spočívající v samotném vyvěšení usnesení o nařízení dražebního jednání či zveřejnění jeho podstatného obsahu na jejich úředních deskách, je zcela v dispozici těchto subjektů, tj. mimo „sféru vlivu“ soudního exekutora či exekučního soudu. Povinnost těchto orgánů usnesení o nařízení dražebního jednání (či jeho podstatný obsah) na úřední desce vyvěsit, resp. zveřejnit v ustanovení občanského soudního řádu ani exekučního řádu není zakotvena. Námitky povinného, že exekuci prodejem nemovitých věcí povinného nelze považovat za vhodný způsob provedení exekuce, neboť zde byla možnost provádět exekuce i jinak a povinný navíc nemovité věci nezbytně potřeboval k výkonu své podnikatelské činnosti, samy o sobě nemohou vést k závěru, že při nařízení dražebního jednání, event. při provedení dražby, došlo k porušení zákona podle ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. Povinný měl tyto argumenty uplatnit formou podání návrhu na zastavení exekuce. V souvislosti s návrhem na odklad provedení exekuce, jenž byl povinným podán před dražbou nemovitých věcí a o němž bylo rozhodnuto až po udělení příklepu, konstatoval, „že v dané době úprava odkladu provedení exekuce prezentovaná ustanovením §54 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 286/2009 Sb. (v návaznosti na ustanovení občanského soudního řádu), výslovně nespojovala s podáním návrhu na odklad provedení exekuce (tak jako později) nemožnosti provádění úkonů směřujících k provedení exekuce“. K porušení zákona ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. tudíž nedošlo.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž (mimo jiné) zpochybňuje správnost závěrů odvolacího soudu ohledně posouzení otázky, zda zastoupení povinného advokátem v exekučním řízení musí být zvlášť doloženo exekučnímu soudu a zvlášť soudnímu exekutorovi či postačuje pouhé povědomí soudního exekutora o zastoupení povinného advokátem v exekučním řízení jako takovém, aniž by toto povědomí pramenilo z podání ve smyslu ustanovení §42 o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu, že se neřídil právním názorem dovolacího soudu, který dále rovněž rozporuje, a zkoumal jen to, zda se soudní exekutor o právním zastoupení povinného advokátem dozvěděl procesně přípustnou formou, tj. podáním podle ustanovení §42 o. s. ř. Za nesprávný považuje názor odvolacího soudu, podle kterého nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce příslušného katastrálního úřadu, resp. obecního úřadu, nezakládá důvod pro změnu usnesení o udělení příklepu ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2012. Z tohoto ustanovení podle dovolatele nevyplývá, že by byla relevantní pouze porušení zákona způsobená soudním exekutorem či exekučním soudem, nikoliv i dalších osob a orgánů, jako tomu bylo v tomto případě. Smyslem zmíněného ustanovení je zajistit, aby o konání dražebního jednání byla informována široká veřejnost. Nevyvěšení dražební vyhlášky katastrálním i obecním úřadem proto představuje vadu řízení, která si vynucuje změnu usnesení o udělení příklepu. Povinný v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, a další rozhodnutí v něm citovaná. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož námitka, že výkonem rozhodnutí jsou postiženy nemovité věci povinného, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti, nezakládá důvod pro změnu usnesení o příklepu ve smyslu zmiňovaného ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2012 a je třeba ji uplatnit v návrhu na (částečné) zastavení exekuce. I když „právní úprava §54 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 286/2009 Sb. neobsahovala výslovnou úpravu toho, že je nutné vyčkat s provedením exekuce“ do rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, bylo nutné jej podle dovolatele dočasně dodržovat. V opačném případě, bylo-li by o odložení určitého úkonu rozhodováno až poté, co by byl proveden, ztrácela by ochrana práv a zájmu navrhovatele v podobě dočasné nemožnosti provedení exekuce své opodstatnění. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2015, č. j. 26 Co 796/2008-509, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně s tím rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc dovoláním napadeného usnesení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora o udělení příklepu na vydražených nemovitých věcech povinného a kterým se odvolací řízení končí, je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka procesního práva [zda nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce subjektu, resp. orgánu, podle ustanovení §336c odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2012 zakládá ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. v tomtéž znění důvod pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje]; jinak dovolání povinného není přípustné.
Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu o udělení příklepu podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II., bod 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), a podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2012, dále též jen „ex. řád.“ (srov. Čl. IV., bod 1. zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle ustanovení §69 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Podle ustanovení §336c odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř. dražební vyhlášku soud (soudní exekutor) doručí d) příslušnému katastrálnímu úřadu, a e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitost.
Podle ustanovení §336c odst. 3 o. s. ř. soud (resp. soudní exekutor) vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitost, aby vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým, a příslušný katastrální úřad, aby vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil na své úřední desce. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.
Podle ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení §219a se nepoužije.
Porušením zákona při nařízení dražebního jednání se rozumí (mimo jiné) vydání dražební vyhlášky před právní mocí usnesení o výsledné ceně, nedodržení 30 denní lhůty k nařízení dražebního jednání (§336d odst. 2 o. s. ř.), případně to, že dražební vyhláška neobsahovala všechny výroky předepsané zákonem, nebo obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem nebo faktickým stavem, což mohlo vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2006, sp. zn. 20 Cdo 668/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5060/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněné pod číslem 111/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci soudní exekutor usnesením ze dne 21. července 2014, č. j. 77 EX 2306/02-54, nařídil dražební jednání na den 7. září 2004 v 11:00 hodin v sídle Exekutorského úřadu Zlín. Usnesení bylo s žádostí o jeho vyvěšení na příslušných úředních deskách (§336c odst. 3 o. s. ř.) dne 26. července 2004 doručeno Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj [§336c odst. 1 písm. d) o. s. ř.] a dne 21. července 2004 osobně doručeno Magistrátu města Zlína [§336c odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud například ve svém usnesení ze dne 24. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněném pod číslem 111/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž ve svém dovolání rovněž odkazuje i dovolatel, dovodil, že porušením zákona při nařízení dražebního jednání se rozumí i nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce , nespecifikoval však, zda měl na mysli úřední desku exekučního soudu, resp. soudního exekutora či úřední desky orgánů uvedených v ustanovení §336c odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř.
Smyslem ustanovení §336c odst. 3 o. s. ř. je zajistit vyvěšením dražební vyhlášky nebo jejího podstatného obsahu na úředních deskách příslušných orgánů informovanost co největšího počtu potenciálních zájemců o dražbu o možnosti účastnit se nařízeného dražebního jednání nad rámec toho, jak tuto funkci plní vyvěšení usnesení o nařízení dražebního jednání (či jeho podstatného obsahu) na úřední desce soudu (soudního exekutora). Z citovaného ustanovení však výslovně vyplývá pouze povinnost soudního exekutora jednak vyvěsit dražební vyhlášku (či její podstatný obsah) na své úřední desce a dále povinnost doručit dražební vyhlášku vyjmenovaným orgánům a tyto požádat o uveřejnění dražební vyhlášky (či jejího podstatného obsahu) na svých úředních deskách. Samotná povinnost těchto orgánů vyhovět žádosti soudu, resp. soudního exekutora, na vyvěšení dražební vyhlášky nebo jejího podstatného obsahu na jejich úředních deskách ale z citovaného ustanovení neplyne a soud, ani soudní exekutor, nedisponují žádnými prostředky, jimiž by mohli splnění této povinnosti vymáhat. Jestliže tedy soudní exekutor prokazatelně doručil dražební vyhlášku dotčeným orgánům a tyto požádal o její uveřejnění, splnil svou zákonnou povinnost a už více nemusí kontrolovat, zda k uveřejnění dražební vyhlášky těmito orgány dojde či nikoliv. Opačný výklad by vedl k nepřiměřenému rozšiřování zákonných povinností soudu (soudního exekutora), resp. jejich odpovědnosti za splnění povinností dotčených orgánů. Z uvedeného lze proto usuzovat, že porušením zákona při nařízení dražebního jednání se primárně rozumí nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce soudu (soudního exekutora) . Toto porušení navíc musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval), nikoliv bez dalšího (jakékoliv) nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce orgánu podle ustanovení §336c odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř., které ale může být důvodem k postupu podle ustanovení §336c odst. 4 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení v odůvodněných případech může soud, resp. soudní exekutor dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem. Ani nevyužití možnosti postupu podle citovaného ustanovení, stejně jako nevyvěšení dražební vyhlášky na úředních deskách orgánů podle ustanovení §336c odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř., ale v tomto případě nemůže být a není zákonným důvodem podle ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, bylo-li usnesení o nařízení dražebního jednání (nebo jeho podstatný obsah) vyvěšeno alespoň na úřední desce soudu (soudního exekutora) a jeho nevyvěšení na úředních deskách dalších orgánů nebylo v příčinné souvislosti s (neudělením) udělením příklepu vydražiteli. Dovolání v tomto ohledu proto není důvodné.
Podle ustanovení §54 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. října 2010 (dále jen „ex. řád“), 1) odloží-li soud exekuci na návrh povinného podle §266 odst. 1 občanského soudního řádu, potom soud uvede dobu, na kterou exekuci odkládá. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provádění exekuce; 2) je-li odložena vykonatelnost exekučního titulu, soud odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že ustanovení §54 ex. řádu ve znění účinném do 31. října 2010 výslovně nestanovovalo povinnost soudního exekutora do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nečinit žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, event. nejde-li o návrhu na odklad, v němž účastník uplatnil stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto (srov. ustanovení §54 odst. 2 ex. řádu ve znění účinném od 1. listopadu 2010). Z uvedeného však nelze vyvozovat, že soudní exekutor bez dalšího mohl přistoupit k provádění dražebního jednání. Již v usnesení ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 3676/2009, ve vztahu k exekučnímu řádu účinnému do 31. října 2010 Nejvyšší soud ve věci výkonu rozhodnutí dovodil, že soud mimo jiné poruší zákon při provedení dražby, neodročí-li dražební jednání, jestliže byl podán návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, na jehož základě by k zastavení výkonu rozhodnutí mohlo (pravděpodobně) dojít, popř. byl-li podán návrh na odklad výkonu rozhodnutí a lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Není-li proto pravděpodobné, že návrhu bude vyhověno (návrh je zjevně nedůvodný), neodročením dražebního jednání nedojde (nemusí dojít) k porušení zákona ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010 apod.).
V posuzované věci povinný ještě před nařízením dražebního jednání dne 18. dubna 2003 doručil exekučnímu soudu návrh na odklad provedení exekuce ze dne 16. dubna 2003, v němž původně navrhoval odklad na dobu čtyř měsíců, aby v mezidobí mohl získat peněžní prostředky na úhradu vymáhané pohledávky prostřednictvím úvěru, tzn. zásadně z důvodu údajně dočasného nedostatku finančních prostředků. Uvedl, že ve věci je vedena obnova řízení a že se stará o svou nemocnou matku. Na výzvu soudu povinný svůj návrh na odklad doplnil podáním ze dne 30. května 2003 tak, že se přechodně bez své viny ocitl v postavení, kdy mu byla způsobena poměrně vysoká škoda a neprodlený výkon rozhodnutí prodejem jeho nemovitých věcí, v nichž i se svou matkou, o kterou se stará, bydlí, by pro něj mělo zvlášť nepříznivé následky. Zmiňovaná vysoká škoda mu měla být způsobena trestnou činností jiné osoby, která je pro tuto trestně stíhána. V podání ze dne 9. srpna 2004 dále namítal, že škoda, způsobená trestnou činností, mu dosud nebyla uhrazena. Upozorňoval na nedoručení exekučního titulu, v důsledku kterého podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 9. září 2004, č. j. 22 Nc 851/2002-17, tento návrh povinného na odklad provedení exekuce jako nedůvodný zamítl , učinil tak ale až poté, co bylo soudním exekutorem nařízené dražební jednání již provedeno.
Jestliže povinný podal návrh na odklad provedení exekuce zásadně z důvodu nedostatku finančních prostředků na úhradu vymáhané pohledávky, ať už tento nedostatek byl vyvolán kterýmkoliv z povinným tvrzených důvodů, podmínky pro vyhovění návrhu na odklad provedení exekuce ve smyslu ustanovení §54 ex. řádu ve spojení s ustanovením §266 odst. 1 a 2 o. s. ř. nebyly ani v jednom z nich splněny. Dovolání povinného ve vztahu k otázce, zda dražební jednání mělo proběhnout, když v této době ještě nebylo rozhodnuto o návrhu povinného na odklad provedení exekuce, proto není přípustné, neboť tato byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou (shora citovanou) judikaturou dovolacího soudu, když z ní vyplývá, že soudní exekutor mohl dražbu provést, jestliže dospěl k závěru, že návrh na odklad provedení exekuce je zjevně nedůvodný.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka povinného, podle které je za porušení zákona podle ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. nutné považovat případný exekuční postih věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí (§322 o. s. ř.), neboť se jedná o námitku, kterou měl povinný uplatnit v návrhu na (částečné) zastavení exekuce, event. prostřednictvím excindační žaloby.
Za přípustné nelze dovolání povinného považovat ani ve vztahu k otázce spočívající v posouzení „vědomosti“ soudního exekutora o právním zastoupení povinného advokátem v exekučním řízení, neboť v něm dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel netvrdí žádné skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení, když podstata jeho námitek spočívá v nesouhlasu dovolatele se skutkovými závěry odvolacího soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva), a není ani důvod, aby se dovolací soud odchýlil od svého právního názoru formulového v jiném svém rozhodnutí vydaném v této věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, č. j. 21 Cdo 277/2014-375).
Ze shora uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§243 písm. b) o. s. ř.], který neshledal důvodným, dovolací soud nerozhodoval.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco oprávněné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. září 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu