ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4948.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4948/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 34, proti povinnému J. S. , srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 68/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2014, č. j. 66 Co 982/2008-92, takto:
I. Řízení o „odvolání“ povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2014, č. j. 66 Co 982/2008-92, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) neprominul povinnému pořádkovou pokutu ve výši 5.000,- Kč, kterou mu uložil usnesením ze dne 30. 10. 2008, č. j. 66 Co 982/2008-19.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný podání ze dne 10. 11. 2014 výslovně označené jako odvolání.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, řízení o podaném „odvolání“ pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony/, dále jen „o. s. ř.“) odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001).
Napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení, odvolání proto proti němu přípustné není.
Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139)
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že povinný by nebyl úspěšný ani tehdy, podal-li by proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o neprominutí pořádkové pokuty, přípustný (ustanovení §237 až 238a o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu