ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.936.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 936/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobců a) J. K. , b) A. K. , a c) Ing. R. V. , zastoupených JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem se sídlem Šternberk, Potoční 36, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 19, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 414/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. dubna 2014, č.j. 75 Co 357/2012-474, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č.j. 75 Co 357/2012
-474, odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§241b odst. 3 o. s. ř.).
V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14), jak to učinili dovolatelé konstatováním, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, popřípadě má tato otázka být vyřešena jinak“. Dovolatelé v této souvislosti sice vymezují dvě právní otázky, nicméně na řešení otázky označené ad A), předpokládající hypotetický skutkový stav („existují zvláštní okolnosti…..“), napadené rozhodnutí nespočívá a již proto nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud jde o otázku ad B), není splněna podmínka vymezení přípustnosti dovolání, neboť dovolatelé uvádějí dvě, navzájem se vylučující kriteria přípustnosti dovolání.
Vzhledem k dalším dovolacím výtkám nelze přehlédnout, že skutkové námitky ani tvrzené vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu