ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1905.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 1905/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce B. K. , zastoupeného Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem v Miroslavi, Brněnská 104, proti žalovanému L. K. , zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 69/2014, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 56.946,88 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, č. j. 13 Co 424/2014-55, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 12. 9. 2014, č. j. 33 C 69/2014-45 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Písku jako soudu místně příslušnému (výrok II). Vyšel z toho, že žalovaný za místo svého výskytu označil „Písecký kraj“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2014, č. j. 13 Co 424/2014-55, potvrdil výrok I usnesení Okresního soudu Brno-venkov, a změnil výrok II tak, že věc postoupil Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému. Vycházel přitom z posledně zjištěného místa bydliště žalovaného nacházejícího se v obvodu Městského soudu v Brně.
Proti usnesení krajského soudu, a to pouze proti soudem změněnému výroku II, podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že soud prvního stupně dostatečně odůvodnil své rozhodnutí, dle kterého se žalovaný zdržuje v obvodu Okresního soudu v Písku, a to v Protivíně, kde také uvedl svou doručovací adresu. Odvolací soud dospěl k jinému závěru, přičemž vycházel pouze z posledně známé adresy trvalého pobytu žalovaného. Soud prvního stupně tedy správně aplikoval §84 o. s. ř., zatímco odvolací soud nesprávně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že dovolání nemá potřebné náležitosti. Poukázal na to, že žalovaný si zvolil právního zástupce se sídlem v P. až později a že žalovaný má v současnosti trvalý pobyt v B., a navrhl dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 2 zákona č. 293/2012 Sb. a článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – dále jen o. s. ř.) a shledal, že dovolání žalovaného trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval jeho projednatelností.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat jej lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatel sice v dovolání dovozuje jeho přípustnost podle §237 o. s. ř. z důvodu, že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení místní příslušnosti odvolacím soudem, který vycházel pouze z posledně známé adresy trvalého pobytu žalovaného, aniž by přihlédl ke sdělení žalovaného, že se zdržuje v P. (tedy v obvodu Okresního soudu v Písku), avšak neuvádí žádnou otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani neformuluje otázku, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako nesděluje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy neuvádí ani dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. ani to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů dovolání podle §237 o. s. ř. Pokud žalovaný v dovolání pouze sděluje, že soud prvního stupně aplikoval §84 o. s. ř. správně a odvolací soud nesprávně dospěl k jinému závěru, neobsahuje toto tvrzení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodů dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu trpí vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 24882013- jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně a dovolání muselo být odmítnuto (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3,
věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu