ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2141.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2141/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně: DOMICIL AKTIVNÍCH SENIORŮ o.p.s. , IČO: 28089081, se sídlem Olešná 8, zastoupené Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti žalované: ECO AIR s.r.o. , IČO: 26048965, se sídlem v Milevsku, Sažinova 763, zastoupené JUDr. Ondřejem Mörtlem, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, o poskytnutí peněžitého plnění , vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 162/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. ledna 2015, č. j. 7 Co 2126/2014-297, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ondřeje Mörtla do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. září 2014, č. j. 10 C 162/2014-260, jímž tento soud „odmítl žalobu doručenou soudu dne 30. 7. 2013, o vydání bezdůvodného obohacení“ .
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Uplatňuje-li žalobce nárok na peněžité plnění, musí podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. června 1970, sp. zn. 3 Cz 2/70, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí IV, SEVT 1986, na str. 702-703, a dále shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, pod č. 153, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2004, sp. zn. 33 Odo 534/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 29, pod č. C 2668, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 1392/2003, a ze dne 20. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 2569/2003, jež jsou dostupná i na www.nsoud.cz ) v žalobě jasně a přesně uvést peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. [Z judikatury Ústavního soudu k otázce určitosti žalobního petitu srov. např. nález ze dne 1. září 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 93, svazek 12, ročník 1998]. Jestliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a je pak povinností soudu, aby se postupem podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. pokusil o její odstranění; v případě neúspěchu soudu nezbude než žalobu podle ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.
Požadavku na přesnou kvantifikaci peněžitého plnění, jehož se po žalované domáhá, žalobkyně nedostála a vytknutou vadu žaloby neodstranila ani poté, co k tomu byla soudem vyzvána – instruktivním usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 18. srpna 2014, č. j. 10 C 162/2014-252, nepostrádajícím údaje o tom, v čem je žaloba vadná (bod I usnesení), poučení o tom, jak třeba provést její opravu (bod II), a určení lhůty k odstranění vady, spolu s poučením o následcích jejího neodstranění (bod III).
Relevantní právní otázky týkající se procesního práva (určitost žalobního petitu, procesní důsledky v případě neodstranění této vady žaloby) tedy odvolací soud vyřešil napadeným rozhodnutím v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. tak naplněn není. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení tam vyjmenovaných.
Námitky dovolatelky, jimiž kritizuje postup soudů nižších stupňů v řízení (včetně vyhodnocení procesní podmínky věcné příslušnosti soudu), pak vystihují tzv. jiné vady řízení; nejenom ke zmatečnostním vadám, ale i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), a ony samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou; proto také jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání. [K těmto námitkám sluší se snad odkázat na relevantní právní úpravu – ustanovení §226 odst. 2 o. s. ř., jež vylučuje, aby postupem podle §104a o. s. ř. byla znovu posuzována otázka věcné příslušnosti, jestliže již byla vyřešena odvolacím soudem, a z něhož současně vyplývá, že výsledky řízení a dokazováním dosud provedeným před věcně nepříslušným soudem – až na výjimky uvedené v ust. §226 odst. 2 věty druhé o. s. ř. – není věcně příslušný soud v dalším řízení vázán].
O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy k nákladům (k náhradě oprávněné) žalované patří odměna za zastupování advokátem v částce 1.500,- Kč [§6 odst. 1, §7 bod 4, §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300,- Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a náhrada za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/) v částce 378,- Kč].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu