ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2526.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 2526/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně J. V. , zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalovanému R. V. , zastoupenému Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 1, o zaplacení 125.250,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 101/2005, o žalobě na obnovu řízení, k dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2014, č. j. 10 Co 153/2014-280, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 7.792,- Kč k rukám advokáta Mgr. Viktora Pavlíka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. února 2014, č. j. 10 C 101/2005-272, jímž byla pro vady odmítnuta žaloba na obnovu řízení (podání žalovaného ze dne 18. prosince 2013, jímž se tento účastník domáhal povolení obnovy řízení ve věci o zaplacení částky 125.280,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 101/2005, 10 Co 62/2011, a 10 Co 80/2011).
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Řešení právní otázky obsahových náležitostí žaloby na obnovu řízení (jak je vyžaduje ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř.), na němž závisí rozhodnutí odvolacího soudu a které žalovaný kritizuje podaným dovoláním, zcela koresponduje závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 25 Cdo 3730/2011; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 1854/2013; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1390/2014; dostupná na www.nsoud.cz ), z níž sluší se připomenout, že uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení. Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §233 o. s. ř.
Shora uvedené náležitosti žaloba na obnovu řízení (podání žalovaného ze dne 18. prosince 2013) postrádá a žalovaný je nedoplnil ani poté, co k tomu byl vyzván soudem, postupem dle §43 o. s. ř. (vylíčení důvodu žaloby na obnovu řízení – podřaditelného některému ze zákonem stanovených důvodů obnovy – nelze s určitostí dovodit ani z podání žalovaného ze dne 14. 2. 2014, stejně tak jako závěr o tom, že žaloba byla podána včas). Takové údaje soud k dispozici nemá. I se zřetelem na důvody, pro které žalovaný kritizuje pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, sluší se pak připomenout, že žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou další skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky (shodně například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011).
Jelikož řešení relevantních právních otázek napadeným rozhodnutím koresponduje ustálené rozhodovací praxí dovolacího soudu, dovolání tedy nepřináší ani otázky nové (dovolacím soudem dosud neřešené) a Nejvyšší soud neshledal ani důvody, pro které by tyto právní otázky – v jeho rozhodovací praxi již vyřešené – měly být posouzeny jinak, dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné není.
Žalovaný, jehož nepřípustné dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni v dovolacím řízení, ve výši 6.140,- Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta určených částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 1.352,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu