ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3671.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 3671/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: hlavní město Praha , IČ: 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zast. JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, proti žalovaným: 1) M. W. , 2) L. K. , 3) B. J. , 4) M. R. , a 5) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 119/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. 58 Co 164/2014-45, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce podal dovolání proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo v odvoláním dotčených výrocích II a III potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. února 2014, č. j. 8 C 119/2013-30, kterým tento soud zastavil řízení proti žalovaným 1/ až 4/ (výrok I), nevyhověl návrhu žalobce, aby do řízení přistoupili na žalovanou stranu další účastníci označení ve výroku II usnesení, a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť podle §237 o. s. ř. není přípustné, jelikož dovoláním označenou právní otázku, na níž napadené usnesení závisí – totiž že v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže soud v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, že do takto vadně zahájeného řízení nemůže přistoupit další účastník (§92 odst. 1 o. s. ř.) a že v řízení není možné ani pokračovat s právním nástupcem účastníka, který již v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení – odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 21 Cdo 2401/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. 30 Cdo 792/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. 32 Cdo 544/2008, dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz ; obdobně již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 1997, sp. zn. 4 Cmo 349/95, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 20, ročník 1998, pod číslem 145). Současně Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by měl od této ustálené rozhodovací praxe (jež je podepřena též názory právní teorie – z literatury srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 601; David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol. , Občanský soudní řád. Komentář, I. díl. Praha, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 432) odchýlit.
Sluší se dodat, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a o. s. ř., které zakládá přípustnost dovolání proti tam uvedeným usnesením odvolacího soudu, jež byla vydána v průběhu odvolacího řízení, aniž by jim předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo současně v odvolacím řízení přezkoumáváno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2014, sp. zn. 28 Cdo 3388/2014). O takové rozhodnutí v posuzované věci (v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích) nejde.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu