ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.4029.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 4029/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Město Roztoky , IČO: 00241610, se sídlem Roztoky, Nám. 5. května 2, zastoupeného JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem Praha, Nad Štolou 18, proti žalovaným 1. D. D., 2. L. J., zastoupené JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem Zlín, Zarámí 4077, 3. O. K., 4. Z. K., 5. E. W., a 6. PhDr. I. V., zastoupené JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem Zlín, Zarámí 4077, o určení vlastnictví , vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 272/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, č. j. 22 Co 79/2013-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným 2. a 6. částku 4.429,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aloisie Jurkovičové, zastupující žalované 2 a 6.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí specifikovaných v žalobě (dále jen „předmětné nemovitosti“), jež žalovaní nabyli na základě správních rozhodnutí pozemkového úřadu, která jsou však podle žalobce nicotná, neboť z rozhodnutí Krajského soudu v Praze v jiném řízení vyplynulo, že žalovaní nemají postavení oprávněných osob.
Okresní soud Praha – západ, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, č.j. 9 C 272/2010-228, žalobu zamítl a Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 28. 5. 2013, č.j. 22 Co 79/2013-263, jeho rozhodnutí ve věci samé potvrdil. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že všechna rozhodnutí pozemkového úřadu, jejichž nicotnost žalobce namítá, nabyla právní moci. Dále uvedly, že žalobce nenamítá nicotnost těchto rozhodnutí, nýbrž jejich věcnou nesprávnost, kterou však není možné v řízení v souzené věci zpochybnit. Nakonec se soudy zabývaly otázkou, zda není dán jiný, než žalobcem namítaný, důvod nicotnosti rozhodnutí pozemkových úřadů, přičemž vycházely z §77 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a dospěly k závěru, že rozhodnutí nejsou nicotná.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, č. j. 22 Co 79/2013-263, podal žalobce dovolání, v němž namítl, že žalovaní nemohli na základě správních rozhodnutí pozemkového úřadu nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť ve skutečnosti nebyli dědici původního vlastníka.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím zpochybnění věcnou správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, když dovozuje, že žalovaní nebyli oprávněnými osobami podle restitučních předpisů, neboť nebyli dědici původního vlastníka předmětných nemovitostí. Přitom podle ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že mimo správního soudnictví, resp. řízení podle části páté o. s. ř., nejsou obecné soudy oprávněny přezkoumávat věcnou správnost správních aktů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 837/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1983/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3745/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96). S výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu, a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř.
S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, vyhlášený dne 7. 5. 2013 pod č. 116/2013 Sb., rozhodl Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady žalovaným 2. a 6., které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky (které však dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s ohledem na výsledek dovolacího řízení nerekapituloval). Tyto náklady, je-li tarifní hodnota věci 35.000,- Kč (srov. §9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), sestávají z odměny advokátky ve výši 3.360,- Kč (§1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bod 5, §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300, Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř., §21 odst. 1 a odst. 5 a §37 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.) ve výši 769,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu