ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.4503.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 4503/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce R. N., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovanému STATEK DOUBRAVKA s.r.o., IČO: 46508431, se sídlem v Chotěboři, Riegrova 27, zastoupenému JUDr. Josefem Košmiderem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, o zaplacení 1.645.055,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 104 C 23/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č. j. 17 Co 89/2011 – 227, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č. j. 17 Co 89/2011 – 227, a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 12. 2013, č. j. 104 C 23/2010-191, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 16. 3. 2010 domáhal zaplacení částky 1.645.055,-Kč s příslušenstvím. Uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, mu byla uložena mimo jiné povinnost náhrady škody ve výši 1.645.055,-Kč, kterou žalovanému způsobil tím, že jako jeho tehdejší jednatel neoprávněně vyvedl z majetku žalovaného pozemky specifikované v žalobě (dále jen „předmětné pozemky“) uzavřením kupní smlouvy, aniž by došlo k zaplacení kupní ceny. Vzniklou škodu žalobce ve stanoveném rozsahu žalovanému uhradil v rámci exekučního řízení. V následném řízení před civilními soudy však bylo rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, určeno, že kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod předmětných pozemků, je absolutně neplatná a žalovaný tedy o předmětné pozemky nikdy nepřišel. Z uvedeného důvodu je žalovaný povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení odpovídající náhradě škody za vyvedení pozemků žalobcem, a to ve výši 1.645.055,-Kč. Jinými slovy, bezdůvodné obohacení spočívá v duplicitě plnění ve prospěch žalovaného, který obdržel náhradu škody za vyvedení předmětných pozemků z jeho majetku, ačkoliv žalovaný vlastnictví předmětných pozemků nebyl nikdy zbaven.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a uvedl, že rozhodnutí, na jehož základě byla žalobci uložena povinnost náhrady škody, nepozbylo právní moci a zůstalo nezměněno. Právní důvod plnění žalobce ve prospěch žalovaného tedy neodpadl, takže nebyla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení, a žalovaný se na úkor žalobce nemohl bezdůvodně obohatit. Nakonec žalovaný uvedl, že povinnost žalobce nahradit mu škodu uloženou pravomocným rozhodnutím nemůže ovlivnit ani výsledek soudního řízení o určení vlastnictví předmětných pozemků.
Ve věci bylo vydáno více rozhodnutí, z nichž jsou však pro dovolací řízení rozhodná toliko poslední rozhodnutí soudů obou stupňů, konkrétně rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 12. 2013, č. j. 104 C 23/2010-191 a následný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č. j. 17 Co 89/2014-227.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 2. 12. 2013, č. j. 104 C 23/2010-191, žalobě co do částky 1.465.450,-Kč vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Dovolací soud na tomto místě uvádí, že proti pravomocnému rozhodnutí v trestní věci žalobce, jímž mu byla současně uložena povinnost nahradit škodu žalovanému, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, a to z důvodu, že po vydání tohoto rozhodnutí bylo v jiném soudním řízení určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný, čímž odpadl důvod, pro který byla žalobci trestním rozhodnutím uložena povinnost náhrady škody. Soud prvního stupně pak ve svém rozhodnutí vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 5 Tz 59/2012, kterým byla stížnost ministra spravedlnosti podaná ve prospěch žalobce zamítnuta, a žalobce byl odkázán na civilní řízení o vydání bezdůvodného obohacení, protože výrok trestního rozhodnutí o náhradě škody není v rozporu se zákonem, neboť rozhodnutí bylo vydáno za situace, kdy ještě nebylo rozhodnutím v jiném soudním řízení určeno, že vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží žalovanému. S ohledem na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když přijal plnění z titulu náhrady škody ve výši hodnoty předmětných nemovitostí, ačkoliv nikdy nepozbyl vlastnické právo k předmětným pozemkům. Při určení výše bezdůvodného obohacení vycházel soud prvního stupně z výše náhrady škody zaplacené žalobcem, avšak za bezdůvodné obohacení nepovažoval tu část náhrady škody, která žalovanému nahrazovala daň z převodu nemovitosti zaplacenou v souvislosti s trestnou činností žalobce, neboť o tuto částku se majetek žalovaného skutečně snížil navzdory rozhodnutí o určení vlastnictví žalovaného k předmětným pozemkům, protože k vrácení této částky žalovanému již dle §25 zákona o dani z převodu nemovitostí nemohlo dojít. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu v částce odpovídající zaplacené dani z převodu nemovitosti jako nedůvodnou zamítl. Konečně se soud prvního stupně zabýval námitkou žalovaného ze dne 25. 3. 2013 (srov. č.l. 144), že žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení zanikl započtením oproti pohledávce žalovaného z titulu náhrady škody vzniklé špatným hospodařením žalobce na předmětných pozemcích a navazující námitkou promlčení vznesenou žalobcem ohledně nároku žalovaného na náhradu této škody. Po prozkoumání těchto námitek soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaný o vzniku škody dozvěděl již v průběhu roku 2010 a vzhledem k tomu, že svůj nárok uplatnil až podáním ze dne 25. 3. 2013, tedy po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění náhrady škody, nelze s ohledem na žalobcem vznesenou námitku promlčení přihlédnout k námitce započtení vznesené žalovaným.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 17 Co 89/2014-227, k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. S odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona, uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaný nikdy nepozbyl vlastnické právo k předmětným pozemkům a zároveň přijal od žalobce náhradu za předmětné pozemky ve výši jejich obvyklé ceny, vzniklo mu bezdůvodné obohacení, neboť plnění náhrady za předmětné pozemky ze strany žalobce neodpovídalo skutečným hmotněprávním poměrům mezi účastníky a jednalo se tedy o plnění bez právního důvodu. K odvolací námitce žalovaného, že plnění přiznané mu trestním rozhodnutím nebylo náhradou škody za ztrátu pozemků, nýbrž za jakékoliv škody vzniklé trestným činem žalobce, odvolací soud uvedl, že žalovanému přiznané plnění bylo náhradou škody za to, že se jeho majetek zmenšil o předmětné pozemky, nikoliv za jakékoliv škody. K námitce žalovaného týkající se jím vznesené námitky započtení nároku žalobce oproti dalším nárokům žalovaného, odvolací soud uvedl, že pokud žalovanému vznikly další nároky na náhradu škody vůči žalobci, které mu nebyly přiznány v trestním řízení, měl žalovaný možnost je kdykoliv po jejich vzniku vůči žalobci uplatnit, a protože tak včas neučinil, jsou jeho další případné nároky promlčené, jak již uvedl soud prvního stupně. Závěrem odvolací soud uvedl, že neshledal důvody, pro které by bylo možno podání žaloby, či vznesení námitky promlčení proti námitce započtení vznesené žalovaným považovat za výkon práva rozporný s dobrými mravy. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č. j. 17 Co 89/2014-227, podal žalovaný dovolání, v němž namítl:
a) trestnou činností žalobce došlo k odnětí předmětných pozemků z dispozice žalovaného na dobu devět let, kdy žalovaný neměl reálnou možnost předmětné pozemky užívat nebo s nimi disponovat. Jednáním žalobce tedy žalovanému vznikla škoda, která však nemůže být představována pouze hodnotou odňatých pozemků, ale i odnětím předmětných pozemků z dispozice žalovaného a tedy i následnou nemožností na předmětných pozemcích hospodařit jakož i poškozením majetku žalovaného špatným hospodařením žalobce na předmětných pozemcích.
b) náhrada škody byla žalobcem zaplacena na základě pravomocného rozsudku v trestní věci žalobce, který nebyl nikdy pravomocně zrušen, ani nepozbyl právní moci. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu plnění poskytnuté na základě pravomocného rozhodnutí soudu nemůže být plněním bez právního důvodu až do chvíle, kdy bude toto pravomocné rozhodnutí zrušeno. Z tohoto důvodu nemůže být úhrada vzniklé škody hodnocena jako bezdůvodné obohacení. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť považuje plnění žalobce na základě pravomocného rozsudku v trestním řízení za plnění bez právního důvodu.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání zejména zopakoval, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, když mu byla na základě trestního rozsudku uhrazena škoda spočívající v odnětí předmětných pozemků z vlastnictví, ale současně bylo v jiném řízení určeno, že předmětné pozemky jsou nadále ve vlastnictví žalovaného. Dále uvedl, že rozsudkem trestního soudu byla žalovanému přiznána náhrada škody, jež nahrazovala vyvedení předmětných nemovitostí z vlastnictví žalovaného. Pokud měl žalovaný za to, že mu žalobce způsobil další škodu než tu, o které rozhodl trestní soud, například škodu způsobenou špatným hospodařením žalobce, měl ji požadovat dříve a ne až podáním učiněným po uplynutí promlčecí lhůty.
C. Přípustnost a důvodnost
Dovolací soud zjistil, že podané dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o.s.ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“
Námitka dovolatele, že právním důvodem žalobcem poskytnutého plnění bylo trestní rozhodnutí a nešlo tedy o plnění bez právního důvodu (sub b/), zakládá přípustnost i důvodnost dovolání proti napadenému rozhodnutí, neboť při řešení uvedené otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu se bezdůvodným obohacením může stát plnění poskytnuté na základě vykonatelného rozhodnutí pouze za podmínky, že bylo následně zrušeno a že právní důvod plnění neměl oporu v hmotném právu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3033/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3995/2010). Z uvedeného dovolací soud ve své ustálené judikatuře výkladem a contrario dovodil, že plnění poskytnuté v souladu s povinností uloženou pravomocným rozhodnutím soudu nemůže být plněním bez právního důvodu nebo plněním z důvodu, jenž následně odpadl, a to až do chvíle, kdy bude toto pravomocné soudní rozhodnutí zrušeno pro to, že nárok jednoho z účastníků vůči dalšímu účastníkovi neměl oporu v hmotném právu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3033/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3995/2010). Vzhledem k tomu, že v souzené věci bylo právním důvodem plnění rozhodnutí v trestní věci, které nebylo zrušeno ani změněno, nemohlo žalovanému vzniknout bezdůvodné obohacení, neboť právní důvod žalobcem vyplacené náhrady škody stále existuje. Plnění poskytnuté žalobcem by mohlo být plněním bez právního důvodu pouze v případě, že by byl zrušen, či změněn výrok trestního rozsudku, kterým mu byla uložena náhrada škody. Jelikož k tomuto však nedošlo a právní důvod k plnění zde stále existuje, posoudil odvolací soud věc po právní stránce nesprávně. V uvedeném směru dovolací soud pro úplnost uvádí, že závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 5 Tz 59/2012, podle něhož se má žalobce domáhat vydání bezdůvodného obohacení, není zcela správný, neboť opomíjí, že žalobce musí nejprve dosáhnout zrušení výroku trestního rozhodnutí o náhradě škody cestou žaloby na obnovu řízení.
Namítá-li žalovaný, že vzniklá škoda nezahrnuje pouze hodnotu odňatých pozemků, ale i další vzniklou škodu (sub a/) dovolací soud uvádí, že tato námitka není důvodná, neboť dovolatel svou námitkou napadá skutková zjištění soudů nižších stupňů stran obsahu trestního rozhodnutí, přičemž však námitka nesprávných skutkových zjištění není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o.s.ř.).
Z důvodu shora uvedených dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.)
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz .
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu