ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1275.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1275/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Citibank Europe plc. , se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irská republika, registrační číslo 132781, organizační složka Citibank Europe plc, se sídlem v Praze 5, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo osoby 28198131, zastoupeného JUDr. Petrem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Boušova 792, PSČ 190 14, proti žalovaným 1) Collector Company s. r. o. , se sídlem v Brně, Cornovova 729/10, PSČ 618 00, identifikační číslo osoby 27661784, 2) A. M. , a 3) Ing. O. M. , oběma zastoupeným Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem, se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 534/2009, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2014, č. j. 5 Cmo 411/2014-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. července 2014, č. j. 13 Cm 326/2011-159, v části, v níž Městský soud v Praze podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání druhé žalované proti rozsudku téhož soudu ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 13 Cm 534/2009-89.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13.
V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“.
Má-li však být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm nevymezuje žádnou konkrétní otázku „hmotného práva“, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelkou vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně.
Nad rámec shora uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že argumentace dovolatelky (jejímž prostřednictvím polemizuje se správností závěru soudů nižších stupňů o tom, že soudní poplatek za řízení před odvolacím soudem nezaplatila) zjevně pomíjí, že podle ustanovení §13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích postupují soudy při správě placení poplatků podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (nestanoví-li zákon o soudních poplatcích jinak). Potud srov. zejména ustanovení §163 až 165 daňového řádu. V situaci, kdy třetí žalovaný, který vložil na účet zřízený u České národní banky pro soud prvního stupně částku odpovídající svou výší vyměřenému soudnímu poplatku za odvolací řízení, byl sám také poplatníkem tohoto poplatku (neboť rovněž podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání), přičemž současně při placení soudního poplatku neurčil, že by platbou plnil poplatkovou povinnost jiného účastníka (druhé žalované), neměly soudy obou stupňů žádný důvod pochybovat o tom, že předmětnou platbou byl uhrazen soudní poplatek za odvolání podané třetím žalovaným.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Byť žalobce podal (prostřednictvím advokáta) vyjádření k dovolání, které (obecně vzato) je ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. k/, případně – jako v poměrech dané věci – podle ustanovení §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úkonem právní služby, z obsahu zmíněného podání neplynou žádné právně významné skutečnosti (žalobce v něm pouze vyjadřuje přesvědčení, že soudy nižších stupňů rozhodly věcně správně). Vyjádření žalobce k dovolání za tohoto stavu Nejvyšší soud za účelně vynaložený náklad nemá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu