ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1276.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1276/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně BENET GROUP, a. s. , se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 23, identifikační číslo osoby 25147048, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 975/14, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) JUDr. Jiřímu Horákovi , jako správci konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s., identifikační číslo osoby 25619942, zastoupenému JUDr. Richardem Schwarzem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 1463/5, PSČ 110 00, a 2) Indra – Šebesta v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, Trnitá, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčnímu správci úpadkyně ČKD Blansko Strojírny, a. s. , identifikační číslo osoby 26238624, o určení příslušnosti podniku a nemovitostí ke konkursní podstatě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 43/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2012, č. j. 1 Cmo 281/2011-577, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.865 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. dubna 2011, č. j. 19 Cm 46/2003-473, určil, že podnik koupený společností CASH & CAPITAL, a. s., identifikační číslo osoby 25619942, smlouvou ze dne 29. prosince 2000, uzavřenou se správcem konkursní podstaty úpadkyně ČKD Blansko, a. s., identifikační číslo osoby 00002208 (dále jen „sporný podnik“), spadá do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s. (výrok I), určil, že do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s. spadají i ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2012, č. j. 1 Cmo 281/2011-577, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, že sporný podnik spadá do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s. (první výrok), jakož i žalobu o určení, že do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s. spadají sporné nemovitosti (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Brně (dále též jen „ insolvenční soud “) usnesením ze dne 22. února 2013, č. j. KSBR 45 INS 12149/2012-A-44, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 22. února 2013, v 7.44 hodin, zjistil úpadek společnosti ČKD Blansko Strojírny, a. s., identifikační číslo osoby 26238624 (druhé žalované), a prohlásil na její majetek konkurs. I nsolvenčním správcem ustanovil společnost Indra – Šebesta v. o. s.
V projednávané věci jde o spor, týkající se (rozsahu) majetkové podstaty dlužnice. Řízení bylo tudíž od okamžiku zveřejnění výše citovaného usnesení insolvenčního soudu v insolvenčním rejstříku přerušeno [§265 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2013]. Dovolatelka i insolvenční správce dlužnice ČKD Blansko Strojírny, a. s. (Indra – Šebesta v. o. s.) navrhli (podáními ze dne 25. března 2015 a ze dne 3. dubna 2015) pokračování v řízení; dovolací soud proto pokračoval v řízení s insolvenčním správcem (Indra – Šebesta v. o. s.) na místě dlužnice (ČKD Blansko Strojírny, a. s.) [§265 odst. 1 insolvenčního zákona].
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí právo domáhat se určení příslušnosti sporného podniku a sporných nemovitostí ke konkursní podstatě úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Již v (odvolacím soudem přiléhavě citovaném) rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005, uveřejněném v časopise Soudní Judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 160 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud vysvětlil, že konkursní věřitel, který má za to, že do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce měl správce konkursní podstaty zahrnout i další majetek, který by byl následně v konkursu zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl použit k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů, má k dispozici jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle, než žalobu o určení vlastnického práva úpadce k takové věci [§80 písm. c) o. s. ř.]. V prvé řadě má konkursní věřitel možnost navrhnout konkursnímu soudu, aby při výkonu své dohlédací činnosti (§12 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „ZKV“) uložil správci konkursní podstaty zapsat do soupisu majetku i další věci, o nichž se domnívá, že by tam měly být zahrnuty (k tomu srov. §18 odst. 1 ZKV). Dále může požádat věřitelský výbor (byl-li ustaven), aby se k otázce soupisu takových věci vyjádřil (viz opět §12 a §18 ZKV) a konečně v situaci, kdy by jeho návrhům konkursní soud, popř. správce konkursní podstaty v rozporu se zákonem nevyhověli, má konkursní věřitel k dispozici žalobu na náhradu škody.
V usnesení ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005, Nejvyšší soud z týchž důvodů přisvědčil závěru odvolacího soudu, podle kterého konkursní věřitel nemá naléhavý právní zájem na určení, že určitá listina „není soupisem konkursní podstaty podle §18 ZKV“, neboť nespokojenost konkursního věřitele s tím, jak správce konkursní podstaty vystupuje při výkonu své funkce při sestavování soupisu konkursní postupy je řešitelná postupy podle §12 ve spojení s §18 ZKV.
Konečně v rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněném pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že citované závěry platí i v režimu insolvenčního zákona.
Shora popsané závěry se plně prosadí i v projednávané věci, v níž se dovolatelka domáhá určení, že sporný podnik a sporné nemovitosti náleží do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s., dovozujíc, že úpadkyně je jejich vlastnicí, a majíc za nesprávný dosavadní postup prvního žalovaného, který sporný podnik i sporné nemovitosti sepsal jako vlastnictví třetí osoby – ČKD Blansko Strojírny, a. s. – z titulu neúčinného právního úkonu podle §15 odst. 1 písm. b) ZKV a následně od ČKD Blansko Strojírny, a. s. přijal náhradu za neúčinný právní úkon ve výši stanovené znaleckým posudkem.
Jelikož nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatelky představuje sám o sobě důvod k zamítnutí žaloby, nemůže na výsledku řízení ničeho změnit ani případná nesprávnost ostatních (dovoláním zpochybněných) právních závěrů odvolacího soudu.
Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za nadbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, druhé žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly a prvnímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce prvního žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. b) a §12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013, ve výši 6.200 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.365 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 7.865 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu