ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1364.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1364/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyň a) Mgr. D. K. , zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou, se sídlem v Řehenicích, Křiváček 9, PSČ 251 67, a b) XIO.CZ, a. s. , se sídlem v Praze 3, Soběslavská 48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26226260, proti žalovaným 1) Ing. T. M. a 2) MUDr. P. F. , společně zastoupeným Mgr. Tomášem Roubíkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 564/34, PSČ 170 00, o zaplacení 2.500.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 220/2009, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2012, č. j. 7 Cmo 523/2011-215, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit každému z žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 17.895,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 37 Cm 220/2009-117, zamítl žalobu o zaplacení 2.500.000,- Kč z titulu náhrady škody (výrok I.), rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně b) [výrok II.], soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně a) přiznal náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání obou žalobkyň:
1) potvrdil ve vztahu k žalobkyni a) výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a výrok V. o nákladech řízení co do částky 71.940,- Kč (první výrok),
2) odmítl odvolání žalobkyně a) do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok),
3) rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalobkyni a) [třetí výrok],
4) zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalobkyni b) a ve výroku V. ve vztahu k žalobkyni b) co do částky 71.940,- Kč, a dále ve výrocích II. a IV. a řízení vůči žalobkyni b) zastavil (čtvrtý výrok),
5) rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalobkyni b) [pátý výrok], a
6) soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně a) přiznal náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování v odvolacím řízení (šestý výrok).
Proti prvnímu, třetímu a pátému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází - ve smyslu §243b odst. 5, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2000, pod číslem 7).
Brojí-li dovolatelka i proti pátému výroku napadeného rozhodnutí [jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanými], napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu, který se nedotýká jejích práv a povinností; dovolání tudíž v tomto rozsahu není subjektivně přípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl ve vztahu k dovolatelce potvrzen výrok V. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení co do částky 71.940,- Kč, a v rozsahu, v němž směřuje proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Nejvyšší soud předesílá, že při posuzování přípustnosti dovolání nemohl přihlédnout k podáním dovolatelky ze dne 8. července 2013, 15. července 2013, 23. července 2013, 5. ledna 2015 a 8. ledna 2015, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je ve smyslu §242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolatelce uplynula v dubnu 2013. Nehledě k uvedenému, podání ze dne 8. července 2013 a ze dne 5. ledna 2015 nesplňují ani podmínku podle §241 odst. 4 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka není aktivně legitimována domáhat se svým jménem po (bývalých) členech představenstva XIO.CZ, a. s. (dále jen „společnost“), náhrady škody, jež společnosti údajně způsobili porušením povinnosti péče řádného hospodáře, se zjevně podává ze znění §182 odst. 1 písm. c) a odst. 2 a §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení ze dne 28. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 1839/2014, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách, a judikaturu v něm citovanou).
Z uvedeného rozhodnutí se podává, že akcionář nemá jiný právní prostředek, kterým by se mohl domoci náhrady újmy, jež mu vznikla v důsledku škody na majetku společnosti způsobené jednáním statutárního orgánu, než žalobu podanou v zastoupení společnosti podle §182 odst. 2 obch. zák. [tj. akcionář může uplatnit jménem společnosti (její) nárok na náhradu škody].
Ani argument, podle něhož dovolatelka jako správkyně dědictví po svém synovi (bývalém jediném akcionáři společnosti) může rozhodnout o rozdělení (případného) zisku společnosti, a tedy i o „vyplacení dividendy jedinému akcionáři, kterým byla žalobkyně jako správkyně dědictví“, na závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace dovolatelky v projednávané věci ničeho nemění.
Z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zcela obecně formulovanou námitkou, podle níž nebyla „úplně zjištěna skutková podstata věci“, dovolatelka (zřejmě) uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Namítá-li dovolatelka, že soud prvního stupně projednávanou věc „vyčlenil z původní kauzy“ vedené týmž soudem pod sp. zn. 37 Cm 162/2005 a přitom do nově vzniklého spisu nepřevedl veškeré důkazy, čímž došlo „ke zkreslení celé situace“ a „k přetržení jednotlivých souvislostí“, přičemž odvolací soud se s touto vadou nijak nevypořádal, poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však nezahrnuje právní otázku zásadního významu, a proto přípustnost dovolání nezakládá.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně a) bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013 - jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 18.300,- Kč. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna dále snižuje o 20 %, tj. na částku 14.640,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 3.105,90 Kč tak dovolací soud přiznal každému z žalovaných k tíži žalobkyně a) celkem 17.895,90 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu