ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1366.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1366/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně MARLEBU Trade s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661/33, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24154806, zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) M. S. a 2) Z. N. , společně zastoupeným JUDr. Janem Camrdou, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, PSČ 256 01, o zaplacení 2.111.097,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 21/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 14 Cmo 245/2010-223, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.784,86 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.855,58 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2009, č. j. 37 Cm 21/2002-181, zamítl žalobu o zaplacení 1.176.374,- Kč prvním žalovaným (výrok I.), odmítl návrh na zaplacení příslušenství z částky 1.176.374,- Kč prvním žalovaným (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 934.723,- Kč druhou žalovanou (výrok III.), odmítl návrh na zaplacení příslušenství z částky 934.723,- Kč druhou žalovanou (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka, která výslovně nespecifikuje, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá, podle obsahu dovolání zpochybňuje rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém potvrdil zamítavé výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení 1.176.374,- Kč prvním žalovaným a 934.723,- Kč druhou žalovanou; tou částí výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. odmítajících návrh na zaplacení příslušenství z uvedených částek, se dovolací soud proto nezabýval.
Napadené rozhodnutí je přitom již druhým rozhodnutím odvolacího soudu v projednávané věci. Usnesením ze dne 25. března 2009, č. j. 14 Cmo 228/2008-155, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných zrušil rozsudek pro uznání ze dne 30. prosince 2004, č. j. 37 Cm 21/2002-66, kterým Městský soud v Praze žalobě vyhověl, pro nesplnění předpokladů pro jeho vydání; k věci samé se odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí nevyjádřil, a soud prvního stupně tak žádným právním názorem nezavázal.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. z výše popsaných důvodů nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož neprokázala, že společnosti SOCHOR, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 44795106, vznikla škoda, jejíž náhrady se dovolatelka žalobou domáhá, činí tak ale prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů (dovozuje, že vznik škody byl prokázán platovými výměry a mzdovými listy obou žalovaných), čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami a že neodstranil jí tvrzené vady řízení před soudem prvního stupně (spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí a v nepředvolání dovolatelky k jednání konanému 14. července 2009), poukazuje na případné vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však nezahrnují právní otázku zásadního významu, a proto přípustnost dovolání nezakládají.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitky, podle níž se odvolací soud nikterak nevypořádal s tím, že žalovaným bylo usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. března 2000, č. j. 97 K 18/98-128, uloženo podat proti tehdejšímu správci konkursní podstaty společnosti SOCHOR, spol. s r. o., žaloby o vyloučení žalovaných částek z konkursní podstaty. Je tomu tak proto, že to, zda žalovaní splnili tuto výzvu, není pro rozhodnutí v projednávané věci nikterak významné.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají – u každého ze žalovaných zvlášť – z odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 7. května 2013 - jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu, po snížení dle §12 odst. 4 advokátního tarifu, činí u prvního žalovaného 10.416,- Kč a u druhé žalované 9.648,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč (dělenou na poloviny mezi oba žalované) a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.218,86 Kč (u prvního žalovaného) a 2.057,58 (u druhé žalované) tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobkyně celkem 12.784,86 Kč, druhé žalované k tíži žalobkyně celkem 11.855,58 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 31. března 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu