ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2176.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2176/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně GELEVER s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27139166, zastoupené JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Třešňová 521/44, PSČ 503 11, proti žalovaným 1) M. V., a 2) JUDr. M. V. , oběma zastoupeným JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 37/24, PSČ 186 00, o 448.584,80 Kč s příslušenstvím, o prominutí zmeškání lhůty, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 160/2013, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 25 Co 470/2014-152, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 9. září 2014, č. j. 7 C 160/2013-134, tak, že se žalobkyni promíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. května 2014, č. j. 7 C 160/2013-110.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním otevřenou otázku, zda lze skutečnosti zjištěné v projednávané věci považovat za omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž je při úvaze o omluvitelnosti důvodů ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř., jakož i pro posouzení toho, zda tyto důvody skutečně bránily účastníku učinit příslušný procesní úkon, nutné přihlížet k okolnostem konkrétního případu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2000, sp. zn. 28 Cdo 2959/99, 28 Cdo 2960/99, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. IV. ÚS 144/2000, odmítl (označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu – na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu).
Odvolací soud uzavřel, že pracovní neschopnost advokátky zastupující žalobkyni, která trvala od 22. srpna 2014 do 25. srpna 2014 a která byla vyvolána „horečnatým, průjmovitým onemocněním se závažným průběhem“, jež advokátce znemožňovalo „pohyb mimo domov“, je omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, jejíž poslední den připadl právě na 25. srpna 2014. Na uvedeném závěru podle odvolacího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že advokátka dne 25. srpna 2014 odeslala z domova email s vyčíslením nákladů řízení v jiné věci, neboť neměla-li k dispozici advokátní spis, nemohla znát spisovou značku ani účastníky řízení a nemohla tudíž podat ani odvolání.
Uvedené závěry shledává Nejvyšší soud souladnými s výše citovanou judikaturou k výkladu §58 o. s. ř.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu