ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2517.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2517/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Austin Detonator s. r. o. , se sídlem ve Vsetíně, Jasenice 712, PSČ 755 01, identifikační číslo osoby 25689916, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 813/57, PSČ 110 00, za účasti 1) DETEX, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 9, U Elektry 203/8, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 60199598, zastoupené JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, PSČ 110 00, a 2) ZVI a. s. , se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31, PSČ 150 95, identifikační číslo osoby 47673621, zastoupené JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 1391/4, PSČ 170 00, o zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 24987/MSPH, o dovolání ZVI a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2012, č. j. 7 Cmo 57/2012-540, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. ZVI a. s. je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ve vztahu mezi zbývajícími účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. října 2011, č. j. F 138376/2002-489, C 24987, vymazal z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, oddílu C, vložky číslo 24987, společnost ZVI a. s. coby společníka společnosti DETEX, spol. s r. o., s 50% obchodním podílem, na její místo zapsal jako společníka s 50% obchodním podílem navrhovatelku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společností DETEX, spol. s r. o., a ZVI a. s. potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podala ZVI a. s. dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nález rozhodčího soudu ve Vídni ze dne 11. února 2004 nezakládá pro projednávanou věc překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř., je (ve výsledku) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť totožnost věcí – za situace, kdy rozhodčí soud nerozhodoval o zápisu změny do obchodního rejstříku – zde zjevně není dána (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1290/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 3967/2011, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách, a judikaturu v nich citovanou).
To, že otázky (v projednávané věci otázku, kdo je majitelem obchodního podílu), o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu (rozhodčímu soudu), může soud posoudit sám, pak plyne z doslovného znění §135 odst. 2 věty první o. s. ř. (viz i důvody usnesení ze dne 9. února 2012, sp. zn. 32 Cdo 3163/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2012, pod číslem 157). O otázku zásadního právního významu již proto nejde.
Nejvyšší soud k tomu v rozsudku ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, vysvětlil, že řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009). Uvedený závěr se obdobně uplatní i při posouzení závaznosti řešení předběžné otázky rozhodčím soudem.
Otázka arbitrability sporu o to, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným (kdo je majitelem obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným), proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neboť ani její případné odlišné posouzení dovolacím soudem nemůže ničeho změnit na závěru, že soud je oprávněn si předběžné otázky posoudit sám.
Z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Brojí-li dovolatelka proti závěru odvolacího soudu, podle něhož obchodní podíl ve společnosti DETEX, spol. s r. o., byl součástí části podniku, převáděné smlouvou o prodeji části podniku ze dne 13. listopadu 1998, činí tak prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
A konečně vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání nezakládá. Nehledě k uvedenému, napadené rozhodnutí tvrzenou vadou zjevně netrpí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání ZVI a. s. bylo odmítnuto a navrhovatelce vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatelky za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. prosince 2013 - jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 4 a §9 odst. 1 advokátního tarifu činí 1.500,- Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovatelce k tíži ZVI a. s. celkem 2.178,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
DETEX, spol. s r. o., podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 12. března 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu