Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2015, sp. zn. 29 Cdo 2744/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2744.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2744.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2744/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele M. T. , zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, za účasti 1) V. G. , zastoupeného Mgr. Lukášem Liškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, 2) Ing. P. W. , 3) RSPM Praha s. r. o. , se sídlem v Hranicích, Nádražní 551, PSČ 753 01, identifikační číslo osoby 24212873, a 4) Y. D. , o určení vlastnictví k podílu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 319/2013, o dovolání V. G. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. března 2015, č. j. 5 Cmo 376/2014-762, takto: I. Dovolání se odmítá. II. V. G. je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. III. Ve vztahu mezi dovolatelem a ostatními účastníky řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. srpna 2014, č. j. 23 Cm 319/2013-627, určil, že navrhovatel je „vlastníkem 100% obchodního podílu ve společnosti RSPM Praha s. r. o., identifikační číslo osoby 24212873“ (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání V. G. a Ing. P. W. potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal V. G. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. Uzavřel-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně), že zaplacení ceny za převod obchodního podílu bylo prokázáno již svědeckými výpověďmi, není pro učiněný skutkový závěr podstatné, zda tutéž skutečnost prokazuje i písemné potvrzení o zaplacení, jehož pravost dovolatel zpochybňuje. Proto dovolání nečiní přípustným ani otázka výkladu §127a o. s. ř. (bez ohledu na její řešení by skutkový závěr obou soudů nižšího stupně zůstal nedotčen); srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a v nich citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 1965/2013 (označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu). Jelikož odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru o neprokázání určité skutečnosti (rozhodné skutečnosti měl naopak po provedeném hodnocení všech důkazů v souladu s §132 o. s. ř. za prokázané), nečiní dovolání přípustným ani výklad §118a odst. 3 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů přitom se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v §132 o. s. ř. nelze zpochybnit uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo v judikatuře Ústavního soudu za mnohé např. nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 7, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 1. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. listopadu 2015 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/26/2015
Spisová značka:29 Cdo 2744/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2744.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20