ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.278.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 278/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky KT-CLUB, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 7, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 60199628, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, PSČ 120 00, za účasti 1) Z. K. , a 2) M. Z. , společně zastoupených JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodních podílů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 52/1998, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2011, č. j. 14 Cmo 86/2010-308, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Z. K. a M. Z. (každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.214,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2009, č. j. 42 Cm 52/1998-270, ve znění usnesení ze dne 14. dubna 2010, č. j. 42 Cm 52/1998-292, zamítl návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodních podílů ve společnosti ROCKCENTRUM, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 45314888, uzavřené dne 23. prosince 1993 mezi navrhovatelkou jako nabyvatelkou a Z. K. a M. Z. coby převodci (dále jen „smlouva o převodu obchodních podílů“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Je tomu tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu navrhovatelky na požadovaném určení) je ve výsledku plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Promítnuto do poměrů projednávané věci má posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodních podílů povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2010, pod číslem 116, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2005/2012, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách). Ostatně i navrhovatelka sama deklaruje, že usiluje o určení, že se společnicí společnosti ROCKCENTRUM, spol. s r. o., nikdy nestala.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a Z. K. a M. Z. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce jmenovaných za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna dále snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 384,30 Kč tak dovolací soud přiznal Z. K. a M. Z. (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.214,30 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu