ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3495.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3495/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Credium, a. s. , se sídlem v Praze 13, Office Park, Bucharova 2657/12, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25139886, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, PSČ 602 00, proti žalovanému V. S., zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem, se sídlem v Písku, Komenského 319/6, PSČ 397 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 110/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2015, č. j. 7 Cmo 62/2015-48, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 2. února 2015, č. j. 21 Cm 110/2012-41, jímž Krajský soud v Brně zamítl námitku žalovaného, že věc má být projednána v řízení před rozhodci.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. VI. smlouvy o úvěru, zajišťovacím převodu vlastnického práva a výpůjčce uzavřené dne 11. října 2007 mezi žalobkyní a společností MOTOR CZ a. s. (dále jen „společnost“ a „smlouva o úvěru“) – uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o úvěru „nezakládá pravomoc rozhodce ve sporu mezi žalobkyní a třetími osobami, konkrétně žalovaným coby směnečným rukojmím ze směnky, byť se jedná o směnku, kterou je zajištěn závazek ze smlouvy o úvěru“.
Rozhodčí doložku pak neobsahuje ani směnečné vyplňovací prohlášení, „sjednané“ žalobkyní, společností a žalovaným dne 11. října 2007, ve kterém není (vyjma pouhého odkazu na čl. VI. smlouvy o úvěru) uvedeno žádné ujednání, z něhož by bylo možné uzavření rozhodčí smlouvy dovodit.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným rozhodčí doložka ohledně sporu o zaplacení sporné směnky uzavřena nebyla), totiž zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013 a ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, uveřejněných pod čísly 54/2014 a 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3768/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014 a ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013. O tom, že ani samotné směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 11. října 2007 žádné ujednání, jež by bylo možné považovat za rozhodčí doložku, neobsahuje, přitom ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2015
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu