ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4093.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4093/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Bohemia wellness a. s. , se sídlem v Praze 9 – Kbely, Toužimská 588/70, PSČ 197 00, identifikační číslo osoby 28427424, zastoupené správkyní podniku JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, PSČ 738 01, proti žalovaným 1) PaeDr. J. H. , 2) Ing. M. Z. , 3) Ing. T. S. a 4) P. Z. , o zaplacení částky 299.933,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 220/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2014, č. j. 5 Cmo 162/2014-102, a proti usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-94, ze dne 21. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-109 a ze dne 30. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-110, takto:
I. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, třetím a čtvrtým žalovaným se řízení o „dovolání“ proti usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-94, ze dne 21. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-109 a ze dne 30. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-110, zastavuje .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, třetím a čtvrtým žalovaným se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 3. dubna 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-94, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 28. dubna 2014, č. j. MSPH 98 INS 25991/2013-A-23, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 28. dubna 2014, v 9.45 hodin, Městský soud v Praze jako insolvenční soud zjistil úpadek druhého žalovaného, Ing. M. Z. a prohlásil konkurs na jeho majetek. Okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo řízení v této věci ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným přerušeno [§140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Návrh na pokračování řízení podle §265 odst. 2 insolvenčního zákona nebyl podán.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 5 Cmo 162/2014-102, potvrdil k odvolání žalobkyně usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-94.
Soud prvního stupně poté žalobkyni usnesením ze dne 21. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-109, vyzval, aby zaplatila soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Současně ji poučil, že nezaplatí-li poplatek ve stanovené lhůtě, bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno.
Usnesením ze dne 30. července 2014, č. j. 23 Cm 220/2013-110, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 6. srpna 2014. Dne 22. srpna 2014 (po marném uplynutí lhůty k podání odvolání) nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. května 2014, č. j. 5 Cmo 162/2014-102, jakož i proti usnesením soudu prvního stupně označeným v prvním výroku tohoto rozhodnutí, podala žalobkyně dovolání.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutím soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, v rozsahu, v němž řízení není přerušeno (tedy ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, třetím a čtvrtým žalovaným) podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu pak Nejvyšší soud v rozsahu, v němž řízení není přerušeno (tedy ve vztahu mezi žalobkyní a prvním, třetím a čtvrtým žalovaným) odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatelka brojí proti závěrům učiněným odvolacím soudem při posuzování předpokladů pro osvobození od soudního poplatku, se poté, kdy řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným usnesením. Nemůže-li věcný přezkum dovoláním otevřených otázek ovlivnit výsledek sporu, není dovolání přípustné; srov. obdobně závěry učiněné Nejvyšším soudem při posuzování subjektivní přípustnosti dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3508/2013, uveřejněné pod číslem 95/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu) či při posuzování objektivní přípustnosti dovolání v případě, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013 a judikaturu v něm citovanou).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu