ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4317.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 4317/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) Ing. K. M. , a b) Ing. P. B. , obou zastoupených JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, PSČ 120 00, za účasti 1) Ing. P. V. , zastoupeného Mgr. Lenkou Moravcovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Vápencová 569/13, PSČ 147 00, a 2) GastroData, v. o. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1, Na příkopě 29, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00536431, zastoupené Mgr. Tomášem Kocourkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15 , PSČ 110 00, o odvolání likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 52/2010, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2014, č. j. 14 Cmo 70/2013-362, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 72 Cm 52/2010-229, zamítl návrh na odvolání Ing. P. V. z funkce likvidátora společnosti GastroData, v. o. s. v likvidaci (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, výrok II. o nákladech řízení zčásti změnil a zčásti potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Navrhovatelé podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé označili rozhodnutí, proti kterému dovolání směřují, vymezili rozsah, v němž je napadají, popsali důvody dovolání a formulovali dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání uvedli (vedle citace 237 o. s. ř.) toliko následující: „…dovolatelé mají za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. zčásti předmětné právní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně a tudíž dle názoru odvolatelů, má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Dále uvedli, že „napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam.“
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.
Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byli dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace, resp. parafráze textu §237 o. s. ř. či jeho části.
V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostáli.
Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že s účinností od 1. ledna 2013 není pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodné kritérium zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, jež se dovolatelé pokoušejí vymezit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu