ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4683.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4683/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Mgr. Martina Lůdla , se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně IPOS Holding, a. s., se sídlem v Blansku, Brněnská 1748/21b, PSČ 678 01, identifikační číslo osoby 25346296, zastoupeného Mgr. Petrem Vodkou, advokátem, se sídlem v Kuřimi, Husova 736, PSČ 664 34, proti žalovaným 1) Ing. M. M. , a 2) JUDr. R. L. , oběma zastoupeným JUDr. Kamilem Kalvodou, advokátem, se sídlem v Boskovicích, Sokolská 221/13, PSČ 680 01, o zaplacení 88.400.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 466/2011, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. srpna 2013, č. j. 5 Cmo 91/2013-95, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. října 2012, č. j. 35 Cm 466/2011-68, zamítl žalobu o zaplacení 88.400.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelé považují dovolání přípustné pro řešení (dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešené) otázky „problematiky charakteru vkladu do vlastního (nikoli základního) kapitálu u akciové společnosti, mimo jiné i toho, zda je takový vklad možný a pokud ano, tak za jakých podmínek a jaký orgán společnosti o tomto případně může rozhodnout“. Na posouzení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil a její řešení tudíž nečiní dovolání přípustným podle §237 o. s. ř. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně proto, že nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož peněžní prostředky složené do pokladny společnosti IPOS Holding, a. s. nebyly jejím majetkem (v důsledku čehož pak neměl za správný ani názor soudu prvního stupně, podle kterého společnosti nevznikla předáním částky 88.400.000 Kč třetí osobě škoda a žalovaní jakožto členové představenstva neporušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře).
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud poukazuje na závěry, které formuloval a odůvodnil ve vztahu k vlastnictví peněz jakožto věci movité a nárokům, jež vznikají vůči osobě, které byly peníze předány, v rozsudku ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003, uveřejněném pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i – obdobně – např. v rozsudcích ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Cdo 479/2000, ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 5174/2007, anebo ze dne 7. května 2014, sp. zn. 28 Cdo 3181/2013, které jsou veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Konečně k rozdělení důkazního břemene mezi žalobce a žalované srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, a ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu