ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.718.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 718/2015-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L U P E M I, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, proti žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavě Šafránkové , advokátce, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, 2/ Ing. M. Š. , a 3/ J. K., o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 80/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. 13 Cmo 33/2013-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. září 2013, č. j. 58 Cm 80/2011-70, rozhodl Městský soud v Praze v řízení o žalobě, kterou se žalobce (L U P E M I, s. r. o.) domáhal vůči žalovaným [1/ správkyni konkursní podstaty úpadce J. K. (dále jen „J. K.“), 2/ Ing. M. Š., a 3/ J. K.] určení pravosti označené pohledávky v konkursu vedeném na majetek J. K., tak, že přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí o výmazu žalobce z obchodního rejstříku.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení podle §109 o. s. ř., není objektivně přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu. Shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2011, sp. zn. 22 Cdo 2061/2011 (dostupná - stejně jako dále citovaná rozhodnutí - na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jen „pro úplnost“, bez vlivu na výsledek dovolacího řízení, Nejvyšší soud dodává, že „klid řízení“ založený usnesením o přerušení řízení může samozřejmě trvat jen po dobu, po kterou řízení o výmazu žalobce skutečně probíhá. Zjištění, že řízení zůstalo přerušeno i když neprobíhá řízení o výmazu žalobce, by nutně založilo závěr o neodůvodněných průtazích v řízení ovlivňujících délku konkursního řízení, jímž byl spor vyvolán (srov. obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu
.