Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.03.2015, sp. zn. 29 Cdo 722/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.722.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.722.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 722/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce JUDr. L. P. , zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, PSČ 170 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s ., se sídlem v Praze 4 – Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o určení vlastníka cenných papírů a o uložení povinnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 24/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2012, č.j. 5 Cmo 364/2011-648, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 2011, č. j. 2 Cm 24/2009-385, zamítl žalobu o určení, že žalobce není vlastníkem ve výroku specifikovaných cenných papírů (dluhopisů), jejichž emitentem je Lehman Brothers Treasury CO BV (dále též jen „sporné cenné papíry“) [výrok I.], jakož i žalobu o uložení povinnosti předložit žalobci k nahlédnutí libovolných pět z devíti kusů sporných cenných papírů a po provedené kontrole je převzít zpět (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu (a to „ve všech jeho výrocích“) podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ve vztahu k té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II. o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti předložit žalobci k nahlédnutí libovolných pět z devíti kusů sporných cenných papírů a po provedené kontrole je převzít zpět, dovolatel neotevírá žádnou právní otázku, natož pak otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným. V tomto rozsahu tudíž dovolání není přípustné. Nejvyšší soud neshledal napadené rozhodnutí zásadně právně významným ani ve zbývajícím rozsahu. Uzavřel-li odvolací soud, že pokyn k nákupu a prodeji ze dne 19. května 2006 je určitým právním úkonem, učinil tak v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jenobch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách Nejvyššího soudu), a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož byly cenné papíry, jichž se pokyn týká, specifikovány dostatečně určitě, tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Namítá-li dovolatel, že „obchodník s cennými papíry, který provede úpis cenných papírů a emisi zaplatí ze svých prostředků, nemůže po právu tvrdit, že se na takovou činnost vztahuje teprve dodatečně uzavřená komisionářská smlouva“ a že výsledky takové obchodní záležitosti „nezavazují komitenta, byla-li záležitost vyřízena již před podpisem komisionářské smlouvy“, maje za to, že úpis sporných cenných papírů byl proveden 19. května 2006 a komisionářská smlouva byla uzavřena následně téhož dne, přehlíží skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých se komisionářská smlouva vztahovala na koupi cenných papírů (nikoliv jejich úpis) a datem emise sporných cenných papírů je 23. květen 2006. Teprve počínaje tímto dnem mohla právní předchůdkyně žalované sporné cenné papíry (na účet žalobce) nabýt. Datum úpisu sporných cenných papírů je bez právního významu, a citované otázky tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ( srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují právní otázku zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolání proto nečiní přípustným námitky, podle nichž odvolací soud vyšel z neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedl některé dovolatelem navržené důkazy, jež žádnou právní otázku, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezahrnují. Dovolání konečně nelze připustit ani k přezkoumání námitky podjatosti rozhodujících soudců odvolacího soudu, jíž dovolatel vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Ke zmatečnostním vadám řízení ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupkyně žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013, ve výši 2.500 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 588 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 3.388 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 11. března 2015 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/11/2015
Spisová značka:29 Cdo 722/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.722.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:05/13/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 1349/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13