ECLI:CZ:NS:2015:29.ND.367.2014.1
sp. zn. 29 Nd 367/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně A. O., zastoupené obecnou zmocněnkyní Mgr. H. Š., proti žalované České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Praze 1, Lazarská 15/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, o určení neplatnosti „rozvázání pracovního poměru“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 63/2014, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 63/2014 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 17 C 63/2014 k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži.
Učinil tak proto, že podle jeho názoru bude stěžejní dokazování ohledně podpisu dohody o skončení pracovního poměru ze dne 25. září 2013 spočívat ve výslechu (osmi) svědků, kteří „jsou ze Zlínského kraje“, přičemž rovněž žalobkyně a její zmocněnkyně „jsou z Kroměříže“. Vzhledem k zásadě hospodárnosti řízení a k předpokládaným vysokým nákladům při předvolání svědků (jízdné, náhrada mzdy), dospěl k závěru, že „je namístě uvažovat o delegaci vhodné“. „Pečlivě zvažoval“ i možnost provedení výslechu svědků za použití institutu dožádání podle §39 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nicméně v poměrech dané věci neshledal takový postup vhodným.
Žalovaná s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila, majíc za to, že je namístě, aby věc projednal místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). I v situaci, kdy účastníci s delegací souhlasí (či se jejich souhlas předpokládá), musí být důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Obecně platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Nejvyšší soud při respektování shora uvedeného dospěl k závěru, podle něhož poměry dané věci odůvodňují přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži.
Projednání věci označeným soudem přitom považuje za vhodné nejen z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, ale i z hlediska postupu soudu při dokazování (zejména výslechu řady svědků), ve vazbě na následné hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.), jakož i vzhledem k (ne)vhodnosti využití možnosti předvídané ustanovením §39 o. s. ř.
Proto Nejvyšší soud návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhověl a věc přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu