ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1094.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1094/2015 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovoláních, která podali obviněná Bc. R. Š., a obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 9 To 98/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 123/2014, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné Bc. R. Š. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 123/2014 , byla [na skutkovém základě popsaném ad 1) - 5)] obviněná Bc. R. Š. uznána vinnou ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a [na skutkovém základě popsaném ad 5)] byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byla obviněná Bc. R. Š. podle §211 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu práce nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti finančního poradenství v trvání dvou roků. Obviněný P. M. byl podle §211 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §229 odst. 1, 3 trestního řádu byla poškozená Komerční banka, a. s., se sídlem Na Příkopě 33, Praha 1, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných K. K., M. P., M. P. a R. P.
O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 9 To 98/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 3. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění Bc. R. Š. a P. M. dovoláními .
Obviněná Bc. R. Š. v dovolání uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. K němu uvedla, že z hlediska svého postavení a rozhodovací pravomoci nerozhodovala, zda banka úvěr poskytne, pouze předkládala klientem předložené doklady, které podle předložených dokladů ověřovala, a to možnostmi, které jí poskytovalo její postavení, tedy mohla pouze zavolat zaměstnavateli, zda tam žadatel pracuje, a bylo pouze na vůli zaměstnavatele, zda jí informace poskytne. Skutková podstata přečinu úvěrového podvodu nemohla být jejím jednáním naplněna, neboť to nebyla ona, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, žádné takové údaje nepředkládala a o úvěr nežádala. V rozsudku nalézacího soudu rovněž nenalezla vyčerpávající odůvodnění použité právní kvalifikace.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 9 To 98/2015, zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. M. v dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Podle obviněného výrok odsuzujícího rozsudku neobsahuje vyjádření subjektivní stránky stíhaného přečinu ani jeho stránku objektivní, tj. nijak nevymezuje konkrétní jednání vymezené místem a časem, které by mu bylo možno přičítat a které by vyjadřovalo jakoukoliv činnost. Výrok o vině neobsahuje ve vztahu k němu ani jediné sloveso v mužském rodě. Obviněný vyjádřil názor, že proti němu z tohoto důvodu ani nebylo účinně zahájeno trestní stíhání. Jeho jednání je nadto popsáno tak neurčitě, že mu ani neumožňuje se vůči němu účinně bránit, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud vytýkaná pochybení podle obviněného nenapravil, a proto nedostál své přezkumné povinnosti.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2015, č. j. 9 To 98/2015-525, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 12. 2014, č. j. 1 T 123/2014-461, v části týkající se jeho osoby, podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušení rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l trestního řádu Okresnímu soudu v Benešově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opisy dovolání obviněných byly samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněných, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obvinění Bc. R. Š. a P. M. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele P. M. plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů. Vypořádal se s odvolacími námitkami obviněných. Sám velmi podrobně analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace obviněné Bc. R. Š. byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Oproti tomu obsah dovolacích námitek obviněného P. M. odpovídal zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jejich oprávněnosti však nebylo možno přisvědčit.
Skutkový výrok rozsudku soudu I. stupně vymezuje datum a místo, tedy nezaměnitelné údaje, významné pro zjištění, kdy a kde se skutek, jímž došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, stal. Jestliže následuje popis jednání obviněné Bc. R. Š. ve vymezené době a na vymezeném místě, tedy zaevidování a postoupení k vyřízení podané žádosti obviněného P. M. o poskytnutí úvěru v konkrétní výši, doložené jím podepsaným, ale fiktivním, tedy nepravdivým potvrzením o výši pracovního příjmu u označené společnosti, kde jmenovaný obviněný nikdy nepracoval, pak takový popis dostatečně zřetelně ukazuje na vědomé činění obviněného, uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Popis skutku vylučuje jeho záměnu s jiným, lze z něho bezpečně dovodit volní vztah obviněného k popsanému jednání, tudíž naplnění objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty příslušného trestného činu. Nelze proto dovodit při takto popsaném skutkovém výroku a nekomplikovanosti trestného konání, že by obviněný nevěděl, co je mu kladeno za vinu a nemohl se proto účinně bránit.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného P. M. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Poněvadž ve vztahu k obviněné Bc. R. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu