ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1102.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1102/2015 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 o dovolání podaném P. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 12 To 107/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 134/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 5 T 134/2014 byl P. M. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Zároveň mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal P. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 12 To 107/2015 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Zároveň mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal P. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
V tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podotkl, že ve věci nebylo prokázáno jeho zavinění, tedy takové kterým se měl daného protiprávního jednání dopustit. Dále uvedl, že nebyla určena příčina, v důsledku které k výbuchu plynové láhve došlo. Rovněž poukázal na to, že nebylo upřesněno, kdy měl být skutek spáchán, přičemž mohlo jít o srpen 2012, kdy nebyla plynová láhev předložena k revizi, nebo o den 13. 9. 2012, kdy byla láhev plněna, anebo o den 27. 7. 2013, kdy došlo k explozi. V další části svého dovolání rekapituluje skutková zjištění soudů, přičemž k těmto doplňuje svou (vlastní) verzi výkladu předmětné události. Podle výroku rozsudků obou soudů došlo ke kritické události v důsledku nesprávného naplnění láhve v kombinaci s mimořádnými tepelnými poměry. Soud však opomněl upřesnit, zda to byly pouze meteorologické poměry, nebo zda mohlo dojít k roztržení láhve v důsledku působení horka na materiál, ze kterého byla tlaková láhev vyrobena, nebo zda šlo o láhev přeplněnou. Dále konstatoval, že se se svojí manželkou účastnil kolektivně organizované akce Společenského sdružení karavan, přičemž nešlo „o přátelské posezení sousedů u ohýnku při opékání buřtů“, jak se vyslovila soudkyně okresního soudu, nýbrž o kolektivně organizovanou akci společenského sdružení pro neurčitý a otevřený počet osob, přičemž organizátor nezajistil veškeré podmínky, které zajistit měl. Nejzávažnější pochybení spatřuje v tom, že okresní soud se za každou cenu snažil prokázat obviněnému, že si sám naplnil předmětnou láhev, kterou přeplnil, anebo že si láhev plnil u jiného dodejce. Soud za účelem těchto zjištění např. mohl provést prohlídku domu a dílny obviněného, či provést jiné širší šetření a výslechy svědků k otázce způsobu plnění láhve. V rozsudku soudu prvního stupně jsou pak uvedeny ničím nepodložené úvahy o příčinách výbuchu i o způsobu zavinění obviněného. Podle obviněného však nesmí existovat žádné pochybnosti o objektivní nebo subjektivní stránce žalovaného skutku. Přesto v tomto případě nejsou požadavky ohledně souladnosti nepřímých důkazů a jejich vztahu k dokazované skutečnosti splněny, tedy představují existenci vážných pochybností o vině obviněného. Obviněný opětovně poukázal na paragon, osvědčující zaplacení částky 390,- Kč firmě UNO-HK a doklad o platbě kartou za naplnění předmětné láhve. Nadto poukázal na výpovědi jím soudu navržených svědků L. K., T. P. a V. M., kteří potvrdili, že v průběhu letních prázdnin 2012 si nechávali naplnit propanbutanovou láhev v plnírně na čerpací stanici UNO-HK. Dále opětovně poukázal, že zákaz plnění propanbutanových láhví ve stanici UNO-HK byl pouze vnitropodnikovou směrnicí, která nezavazuje spotřebitele nechat si láhve plnit ve firmě UNO-HK. Pokud okresní a později i krajský soud dovodily, že za přeplnění láhve odpovídá obviněný, jde o hrubé porušení zásad hodnocení důkazů. Za dehonestaci obviněný rovněž považuje tvrzení soudu, že doklad byl označen v účetnictví obviněného, což mělo naznačovat porušení daňových předpisů. Za nesmyslné rovněž označil tvrzení soudu, že se po explozi snažil ukrývat důkazy, svědčící o jeho vině. V následující části dovolání obviněný uvedl zprávy Českého hydrometeorologického ústavu s údaji o teplotě ze dne 27. 7. 2014 (zřejmě myšleno „27. 7. 2013“) se závěrem, že k výbuchu by vlivem vysokých teplot mohlo dojít i u láhve, která nebyla přeplněna. Soud navíc pouze laickým způsobem spojil tzv. přeplnění láhve (ačkoli nebylo ničím prokázáno), s tepelnými poměry vzduchu (ačkoli stupeň tepla na pevnost láhve nebyl prokázán), a za celou situaci učinil odpovědným obviněného. Avšak ani za jednu z těchto složek obviněný nenese odpovědnost, a to ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Stejně tak tvrzení o tom, že jako dobrovolný hasič věděl, že k takové události může dojít, dostatečně neprokazuje subjektivní stránku jednání pachatele a není ničím podloženo. Dále rozporuje svědecké výpovědi vyšetřovatele hasičského záchranného sboru Bc. P. J. a J. K., tedy znalce z oboru Technické obory, odvětví plynová zařízení, požáry. K tomu rozebírá závěry ze znaleckého vyjádření Ing. Jiřího Dobřického, CSc., a z odborného stanoviska k explozi tlakové nádoby od Ing. Jana Kroupy. Nadto rozporuje znalecký posudek z oboru soudního lékařství, kdy znalec vycházel z pouhé úvahy a nikoli ze skutečného stavu věci. Obviněný rovněž podotkl, že dle jeho názoru k naplnění skutkové podstaty nepostačí, když pachatelovým jednáním byla vytvořena pouze taková situace, při níž by obecně nebezpečný následek za určitých okolností a splnění dalších podmínek teprve mohl vzniknout. Obviněný proto požádal Nejvyšší soud, aby i po teoretické stránce uvážil celý skutkový děj a naplnění podmínek způsobení obecně nebezpečného následku. Podle znění rozsudku měl být skutek spáchán formou „nepřímé nevědomosti“, avšak zůstává otázkou, co soud považuje za nedbalostně zaviněný skutek. Zda jednání ze srpna 2012, ze dne 13. 9. 2012, anebo ze dne 27. 7. 2013. Obviněný spatřuje jako problematické právní hodnocení jeho odpovědnosti za neočekávaně a náhle se vyskytnuvší neúnosná déle trvající horka, jež zřejmě vedla k výbuchu láhve, přičemž patrně by k takovému výbuchu vedla i tehdy, pokud by nebyla předmětná láhev přeplněna. Je tak značně pravděpodobné, že obviněnému je kladeno za vinu něco, co sám spáchat nemohl a také nespáchal, což vyplývá z odborných vyjádření znalců Ing. Dobřického, CSc., a Ing. Kroupy. V tomto směru zůstalo dokazování i přes návrhy obviněného nedostatečné. Obviněný nemohl předpokládat, že nastanou vedra, nemohl předpokládat, že ve stanovém městečku nebude stín, není vyloučeno ani to, že by k výbuchu došlo i v případě, že by láhev byla naplněna v souladu s příslušnými technickými předpisy. Za současného stavu dokazování tak nebylo prokázáno zaviněné jednání obviněného. V poslední části dovolání obviněný poukazuje na rozhodnutí o náhradě škody, se kterým nesouhlasí, a to mj. z důvodu, že poškozený J. V. přijal od dalších karavanistů částku 30.000,- Kč, což spolu s dalšími okolnostmi vede k tomu, že poškozenému nenáleží nárok na náhradu škody ve výši, ve které ji uplatňuje. Závěrem obviněný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 12 To 107/2015, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 5 T 134/2014, byly zrušeny a obviněný byl v celém rozsahu zproštěn obžaloby ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. s tím, že skutek, pro který bylo řízení vedeno, není trestným činem. Dále navrhl, aby bylo rozhodnuto, že obviněnému budou uhrazeny veškeré soudní náklady, které k ochraně svých zájmů musel odůvodněně vynaložit. Pokud by Nejvyšší soud shledal řízení neúplným, pak je navrhováno zrušit výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 12 To 107/2015, a věc vrátit tomuto soudu k doplnění dokazování a k novému rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom směřují výhradně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (zejména určení příčiny, v důsledku které k výbuchu plynové láhve došlo, dále případné role organizátora akce a povahu samotné akce, původ paragonu osvědčujícího zaplacení částky 390,- Kč firmě UNO-HK, hodnocení svědeckých výpovědí vyšetřovatele hasičského záchranného sboru Bc. P. J. a znalce J. K., hodnocení znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, případně hodnocení dalších důkazů), dále i neprovedení části důkazů (neprovedení prohlídky domu a dílny obviněného), přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něj příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci.
Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obviněný vytýkal neúplnost provedeného dokazování.
Dále lze uvést, že soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům na straně jedné a jakými úvahami se přitom řídily na straně druhé. Pokud soudy dospěly k závěru, že obviněný z nedbalosti zapříčinil výbuch propanbutanové láhve, kterou umístil v úložném prostoru svého karavanu, přičemž tuto láhev nesprávně umístil v blízkosti elektrických rozvodů, bez řádně provedené tlakové zkoušky a tato láhev byla nesprávně naplněna přes přípustnou mez, přičemž z důvodu nesprávného naplnění láhve došlo ve spojení s vysokými teplotami vzduchu k explozi, kdy plastový kryt úložného prostoru pro umístění hliníkových propanbutanových lahví byl po kusech rozmetán do prostoru od karavanu do vzdálenosti až 22 metrů, vytekl kapalný plyn, který zahořel, přičemž oheň postupoval v ploše cca 30 metrů čtverečních a zapálil a poškodil jiné vozy, přičemž v důsledku výbuchu propanbutanové láhve a následného požáru mohlo dojít k rozsáhlým popáleninám osob, které by se nacházely v bezprostřední blízkosti výbuchu a následného požáru, tedy z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí těžké újmy na zdraví tím, že zapříčinil škodlivý účinek plynu, přičemž tyto závěry jsou dokazovány nejen svědeckými výpověďmi, znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování, lze konstatovat, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného skutku jako přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku zcela přiléhavá.
Pokud obviněný uvádí, že nebylo upřesněno, kdy měl být skutek spáchán, tak tato skutečnost je zřejmá z výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a jedná se tedy o den 27. 7. 2013, kdy došlo k explozi plynové láhve. K poznámce stran nedbalostně zaviněného jednání lze doplnit, že v případě §273 tr. zákoníku se jedná o nedbalostní trestný čin, proto se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje zavinění z nedbalosti [viz §16 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku].
K námitce obviněného, že k naplnění skutkové podstaty nepostačí, když pachatelovým jednáním byla vytvořena pouze taková situace, při níž by obecně nebezpečný následek za určitých okolností a splnění dalších podmínek teprve mohl vzniknout, lze uvést, že obecné ohrožení z nedbalosti podle §273 tr. zákoníku spadá do kategorie trestných činů obecně nebezpečných (Hlava VII. zvláštní části tr. zákoníku). Jedná se o takové činy, s nimiž bývá spojeno nebezpečí ohrožující život a zdraví více lidí nebo cizí majetek ve velkém rozsahu, přičemž charakteristický je pro tyto velký rozsah nebezpečí, který bývá spojen např. s požárem, dopravními nehodami, či výbuchem plynu. Tyto trestné činy jsou tzv. trestnými činy ohrožovacími , což znamená, že k jejich dokonání postačuje i pouhé ohrožení chráněného zájmu, kdy následek spočívá ve vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí, a chybí již jen několik málo aktů k tomu, aby nastala porucha, k níž vyvolaný stav směřuje. Pokud by ohrožení přerostlo v poruchu, šlo by zpravidla o větší počet obětí, ať již zraněných či usmrcených, anebo o milionové škody na majetku. Porucha na chráněných zájmech by mohla být okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. V případě skutkové podstaty podle §273 odst. 1 tr. zákoníku je objektem tohoto trestného činu zájem na ochraně života nebo zdraví lidí anebo zájem na ochraně cizího majetku, přičemž tyto chráněné zájmy nemusí být obecně nebezpečným jednáním ohroženy všechny. Objektivní stránka je v tomto případě představována jednáním obviněného, který z nedbalosti způsobil obecné nebezpečí. Uvedené námitce obviněného tudíž nelze přisvědčit.
Právně relevantně by sice byla uplatněna námitka stran neprokázání zavinění obviněného, ale i v tomto se obviněný opírá o vlastní interpretaci ve věci provedených důkazů. Obviněnému nelze přisvědčit ani v názoru, že jsou mu kladena za vinu neočekávaná a náhle se vyskytnuvší neúnosná déle trvající horka. Jak je zcela zřejmé z rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, resp. ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, obviněnému je kladeno za vinu, že z nedbalosti způsobil obecné ohrožení tím, že vydal lidi v nebezpečí těžké újmy na zdraví tím, že zapříčinil škodlivý účinek plynu a tím spáchal přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud v tomto k podrobnostem odkazuje na výrokové části a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které se projednávanou věcí zabývaly.
Ostatní námitky obviněného jsou rázu obvyklých výhrad procesní strany a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces) reagovat. Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Lze uzavřít, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu