ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1368.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1368/2015 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. listopadu 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným R. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 7. 2015, č. j. 13 To 228/2015-674, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 32/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 5. 2015, č. j. 7 T 32/2015-645, byl obviněný R. T. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „v období od 1. 7. 2004 do 27. 11. 2014, v místě svého trvalého bydliště a v místě trvalého bydliště své manželky E. T., ve V. P., místní části V. P., okres Ch., v domě, se vzrůstající četností a intenzitou, v některých případech i po předchozím požití alkoholických nápojů, psychicky i fyzicky jmenovanou týral tak, že po jmenované požadoval, aby se mu bez výhrad podřídila v rozhodování o chodu domácnosti a způsobu společného soužití, ponižoval ji vyjádřeními, že je neschopná a špatná, opakovaně ji častoval hrubými, vulgárními výrazy, zpočátku jedenkrát v roce a postupně i několikrát za měsíc jmenovanou fyzicky, údery otevřenou dlaní do obličeje, napadl, zejména v situacích, kdy jmenovaná odmítla splnit jeho pokyny, jmenované opakovaně vyhrožoval usmrcením, finančně ji omezoval tak, že nesměla dle svého uvážení samostatně rozhodovat o naložení se společnými finančními prostředky pro potřeby vedení společné domácnosti, nejméně v jednom případě ji vykázal z obydlí, v důsledku čehož byla jmenovaná nucena přespat v jiné domácnosti, s vědomím nesouhlasného stanoviska jmenované tuto nutil, zejména od měsíce září roku 2014, k pohlavnímu styku v periodě i 4x denně, jemuž se jmenovaná ze strachu z následků odmítnutí podvolila, nejméně od měsíce září roku 2014 s využitím přesně nezjištěných sledovacích zařízení kontroloval její pohyb a její volnočasové aktivity, kontroloval jí užívaný mobilní telefon, bránil jí ve styku nejméně s její kamarádkou tak, že jí tyto kontakty zakazoval a přikázal jí vymazat kontaktní telefonní číslo na tuto osobu v jejím mobilním telefonu, v měsíci září 2014 jmenovanou fyzicky, a to údery pěstí do obličeje, opakovaně napadl, čímž jí způsobil zranění spočívající v krvácení a kontuzi nosu, otoku kořene nosu a hematomu u oka, bolestivosti krku s nutností nošení krčního límce, po zjištění, že jmenovaná učinila oznámení na Policii ČR, s vědomím obav jmenované z možných následků odmítnutí, přinutil jmenovanou sepsat listinu obsahující prohlášení, že má jmenovaná ráda tvrdý sex, že si při sexu fyzické údery přála, a prohlášení o pravidlech domácnosti v tom směru, že se bude zdržovat pouze doma, vyhrožoval jmenované, že jí prožene kulku hlavou nebo ji podřeže, přičemž své výhrůžky umocňoval manipulací krátkou střelnou zbraní zn. Bruni, model P4, ráže 9 mm, kterou mířil ve směru její hlavy, vydíral jmenovanou tím, že jí dal do ruky střelnou zbraň, tuto si přiložil ke své hlavě a požádal ji, aby ho zastřelila, poté, co v důsledku jeho jednání jmenovaná z obavy o svůj život a zdraví uprchla se svými dětmi do azylového domu v Ch., jmenovanou telefonicky a prostřednictvím SMS zpráv soustavně kontaktoval a když jmenovaná komunikaci s ním odmítla, tak dne 27. 11. 2014 v 11:40 hodin na parkovišti před D. v ulici M. v Ch. rozbil okno automobilu zn. Škoda Fabia, užívaného jmenovanou, do vnitřních prostor vozidla vhodil kanystr s benzínem a auto podpálil, přičemž jeho jednání pociťovala jmenovaná jako těžké příkoří“. Za to byl obviněný podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 7. 7. 2015, č. j. 13 To 228/2015-674, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 7. 2015 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný R. T. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že jediným přímým důkazem, o nějž se opírá odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, byla výpověď poškozené E. T., kterou učinila v procesním postavení svědka dne 27. 11. 2014, a to den před zahájením trestního stíhání jeho osoby. Jestliže tato výpověď byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, stalo se tak podle názoru dovolatele v rozporu se zákonem. Je proto přesvědčen, že šlo o procesně nepoužitelný důkaz. V této souvislosti zdůraznil, že výslech svědka podle ustanovení §158 odst. 9 tr. ř. lze provést pouze za přesně stanovených podmínek, které však v daném případě splněny nebyly. Nešlo totiž o situaci, kdy by nebyla známa osoba podezřelého nebo místo, kde se zdržuje. Výslech poškozené bylo možno kdykoli v budoucnu opakovat. Orgánům činným v trestním řízení neoznámila, že by hodlala vycestovat z České republiky a dlouhodobě pobývat v zahraničí. Její bydliště jim bylo rovněž známo. Policejnímu orgánu zároveň nebránila ani žádná jiná překážka ve vypracování usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho doručení dovolateli, který byl v té době hospitalizován na psychiatrickém oddělení v nemocnici v Ch. Dovolatel je přesvědčen, že policejní orgán si namítaným postupem nepřípustně usnadnil práci při získávání podkladů pro vypracování a odůvodnění usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., ačkoli u něj poškozená podala vysvětlení podle §158 tr. ř., jež bylo pro výše zmíněný účel zcela dostačující.
Proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 13 To 228/2015, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 2. 10. 2015. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný R. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva . S poukazem na uvedený dovolací důvod tedy obecně není možné namítat porušení procesních předpisů nebo se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .
Určitý průlom do výše zmíněné zásady představuje judikatura Ústavního soudu, který již v minulosti opakovaně zdůraznil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a že v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo obviněného na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je dán mimo jiné i tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění vycházejí z nezákonně získaných a tudíž procesně neúčinných důkazů.
S ohledem na výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak jej ve své rozhodovací praxi upřesňuje Ústavní soud, je nutno námitku obviněného, podle níž byl stěžejní důkaz v projednávané trestní věci (tj. výslech poškozené E. T. v procesním postavení svědka ještě před zahájením trestního stíhání jeho osoby) proveden v rozporu se zákonem a jde tudíž o důkaz procesně neúčinný, považovat za právně relevantní .
Nejvyšší soud jí nicméně nepřiznal dovolatelem přisuzované opodstatnění.
Z předloženého procesního spisu vyplývá, že výslech poškozené byl proveden dne 27. 11. 2014 v režimu §158 odst. 9 tr. ř. jako tzv. neodkladný úkon. Tento postup státní zástupce činný v řízení řádně zdůvodnil reálnou hrozbou ztráty předmětného důkazu , a to vzhledem k charakteru prověřované trestné činnosti, psychickému stavu poškozené (svědkyně) a její osobnostní struktuře a důvodně předpokládanému nátlaku ze strany obviněného, jemuž by mohla snadno podlehnout a svůj postoj k prověřované trestné činnosti radikálně změnit. To se ostatně posléze také stalo, když poškozená se v dalším průběhu trestního řízení začala chovat způsobem směřujícím k vyvinění dovolatele. Odvolací soud, který byl v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) konfrontován v zásadě se stejnou procesní argumentací obviněného jako v nyní posuzovaném dovolání, přiléhavě akcentoval také skutečnost, že výslech poškozené byl proveden procesně bezchybně, v souladu s ustanovením §158a tr. ř., po jejím plném a řádném poučení jako svědka (tzn. též o právu odepřít výpověď i o následcích křivého obvinění) a za účasti soudce , který garantoval zákonnost provedení tohoto úkonu. O tom svědčí obsah protokolu o výslechu svědkyně založený na č. l. 165 a násl. spisu.
Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by namítaný postup orgánů činných v trestním řízení odporoval zákonu a jím získaný klíčový důkaz v projednávané trestní věci - usvědčující výpověď poškozené E. T. - byl tudíž důkazem procesně neúčinným, z nějž nebylo možno při zjišťování skutkového děje vycházet.
Protože dovolání obviněného R. T. bylo opřeno o námitku, které nebylo možno z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu