ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.22.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 22/2015-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný T. O. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 5 To 296/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 70/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 39 T 70/2014 , byl obviněný T. O. uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 2 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, IČ: 47114304, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 5 To 296/2014 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 trestního řádu na upraveném skutkovém základě, že
„ dne 23.12.2013 v době kolem 18.50 hodin v P., S., v supermarketu Albert – V., poté, co se dopustil přestupku krádeže ve smyslu §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, tím, že za situace, kdy po předchozí domluvě neztotožněná žena přistoupila k regálu s kávou, čokoládami a cukrovinkami a začala odcizovat zboží, tak obžalovaný T. O. přistoupil bezprostředně za tuto ženu, tuto zakryl svým tělem a sledoval okolí, aby jí tak usnadnil odcizení zboží, a byl za prostorem pokladen zadržen pracovníky ostrahy prodejny pro podezření z krádeže a vyzván k tomu, aby se odebral do zázemí prodejny a vyčkal příjezdu hlídky PČR, tak v zázemí prodejny - kde obžalovaný odmítal vyčkat příjezdu hlídky a chtěl z utéct z prodejny - napadl, v úmyslu vynutit si tak útěk z místa zadržení, poškozené L. B., a D. D., a to tak, že po L. B. obžalovaný mrštil prázdnou přepravkou na vratné lahve a několika lahvemi, proti D. D. pak vedl nejméně dva údery prázdnou přepravkou na vratné lahve, kterou držel v ruce, přičemž poškozeného D. D. přepravkou udeřil nejméně dvakrát a to do pravé ruky, v důsledku čehož poškozený D. D. utrpěl zhmoždění a podvrtnutí pravého lokte a podvrtnutí pravého zápěstí, jež poškozeného omezily v obvyklém způsobu života po dobu nejméně od 23.12.2013 do 15.1.2014 z důvodu fixace pravého zápěstí sádrovou dlahou a následně ortézou “,
uznal obviněného vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku. Za to jej podle §175 odst. 2 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, IČ: 47114304, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný namítl, že odvolací soud pochybil, pokud z procesních důvodů podle §258 odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu nezrušil rozsudek nalézacího soudu, jelikož ten trpí podstatnou vadou spočívající v tom, že soud explicitně neuvedl, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů. Za nesprávné právní posouzení věci označil obviněný pochybení soudů, kdy nebyla prokázána ani dost explicitně vyjádřena subjektivní stránka zločinu vydírání. U zločinu vydírání dále namítl, že nebyl naplněn znak objektu, jelikož svoboda rozhodování poškozených nebyla nijak narušena. S odkazem na zásadu in dubio pro reo rovněž uvedl, že o jeho vině neexistují žádné jiné přímé důkazy než výpovědi poškozených, např. videozáznam. Poškození i svědek S. M. jsou podle obviněného zcela nedůvěryhodní. Závěrem poukázal na to, že v jeho prospěch svědčily polehčující okolnosti, konkrétně že se k činu přiznal, napomáhal k jeho objasnění, svého jednání litoval a způsobil nižší škodu představující odcizení čokolád.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc podle §265l odst. 1 trestního řádu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně předsedovi senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 dal podnět, aby podle §265h odst. 3 trestního řádu navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
Obviněný T. O. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Tato situace však v posuzované věci nenastala. Soudy obou stupňů logicky a přesvědčivě zhodnotily provedené důkazy zcela v souladu s jejich obsahem, který nepřipouštěl důvodné pochybnosti o přisouzeném skutkovém stavu. Těžiště dovolací argumentace spočívalo v prezentaci vlastního pohledu obviněného na obsah provedených důkazů a jejich hodnocení, nikoliv v poukazu na případnou nesprávnost podřazení správných a úplných skutkových zjištění pod příslušnou právní kvalifikaci. Proto v této části dovolací námitky nebylo možno podřadit pod deklarovaný dovolací důvod a nemohly být tedy předmětem přezkumu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy obou stupňů se vypořádaly s obhajobou obviněného a vysvětlily, proč pokládaly provedené důkazy za naprosto přesvědčivě usvědčující obviněného. Nešlo přitom pouze o výpovědi poškozených, ale i o svědectví dalších osob o situaci na místě činu. Existoval i důkaz povahy objektivní, totiž zranění jednoho z poškozených, jehož charakter zcela odpovídal popsanému mechanizmu vzniku.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu . V obecné rovině může dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívat ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek (odvolání) byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 trestního řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět). Odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 trestního řádu, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 trestního řádu). Odvolání bylo zamítnuto z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z uvedeného je patrné, že v projednávané věci nebylo odvolacím soudem rozhodnuto ani podle §253 odst. 1 trestního řádu, ani podle §253 odst. 3 trestního řádu. Pokud jde o poslední alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívající v daném případě v tom, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. b), e), f), g) a k) trestního řádu, dospěl Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci uvedené výše k závěru, že v tomto bodě je dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 28. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký