ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.322.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 322/2015 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2015 o dovolání, které podal obviněný R. B., roz. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 3 To 283/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 80/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 73 T 80/2014 , byl obviněný R. B. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku. Za to byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 3 To 283/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 11. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu nalézacího napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a na jehož základě mu byla doručena výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, podal dovolání k Nejvyššímu soudu, v němž navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu výkonu uloženého trestu. O tomto návrhu nebylo rozhodnuto, respektive Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl usnesením ze dne 11. 6. 2014, 7 Tdo 665/2014, tj. bylo rozhodnuto až po termínu nástupu do výkonu trestu. Žádost o odklad výkonu trestu podal rovněž dne 3. 4. 2014, přičemž nesouhlasí s rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 20/2011, kterým odklad povolen nebyl. Uvedený soud se podle jeho názoru nedostatečně zabýval tím, zda mu byla věznice schopna poskytnout dostatečně kvalifikované lékařské ošetření. V dovolání obviněný také namítl, že se nástupu výkonu trestu nikterak nebránil, byl v místě svého bydliště, kde jej policie zastihla, ale nebyl schopen se dopravit do věznice, neboť velmi špatně chodí o francouzských holích, má bolesti a neměl na úhradu auta. Proto nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu. Uložený trest navíc považuje za nepřiměřeně přísný, jelikož mělo být zohledněno, že nebyl na útěku a nástup do výkonu trestu mu znemožňoval jeho zdravotní stav. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, obviněný namítl, že měl mít obhájce již při svém výslechu jako podezřelého konaného dne 6. 6. 2014, když již v té době se nacházel ve výkonu trestu, ale obhájce mu dosud nebyl ustanoven ani si jej nezvolil na plnou moc.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 3 To 283/2014, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 73 T 80/2014, a věc poté přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že v obecné rovině lze přitakat námitce obviněného směřující k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Tato námitka však není důvodná, jelikož obviněný sice neměl při svém výslechu v postavení podezřelého ve zkráceném přípravném řízení obhájce, ovšem při tomto výslechu využil svého práva a nevypovídal, tudíž tento úkon nebyl podkladem pro rozhodnutí o vině. Podle státního zástupce tak z materiálního hlediska nedošlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002. Co se týče naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, pak ani je státní zástupce nepovažuje za důvodné, přičemž se s nimi dostatečně vypořádal již krajský soud, na jehož usnesení lze odkázat. Státní zástupce se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu, že zdravotní problémy obviněného nebylo možno hodnotit jako závažný důvod ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný R. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů. Vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolací argumentace byla založena na polemice s hodnocením provedených důkazů v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Oba soudy se přitom vypořádaly logicky a přesvědčivě s důkazním stavem věci. Bylo spolehlivě zjištěno, že ve výkonu trestu odnětí svobody se dostane obviněnému takové lékařské péče, která vyloučí ohrožení či zhoršení jeho zdravotního stavu. Ve výkonu trestu nic nebránilo. O tom byl obviněný zpraven. Těžko se pak mohl dovolávat na očekávané lékařské zákroky před nástupem výkonu trestu, jestliže ignoroval pozvání na potřebná lékařská vyšetření.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu byl uplatněn právně relevantně. V době konání výslechu obviněného jako podezřelého ve zkráceném přípravném řízení se tento nacházel již ve výkonu trestu odnětí svobody, šlo tedy formálně o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) trestního řádu v souladu s ustanovením §179b odst. 2 trestního řádu. Protože však obviněný odmítl vypovídat, žádný procesní úkon fakticky proveden nebyl, nebylo učiněno nic, co by mělo vliv na zjišťování skutkového stavu věci, na postavení obviněného. Reálně k újmě na právech obviněného nedošlo. Proto uplatněný dovolací důvod naplněn nebyl.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 25. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký