ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.4.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 4/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný V. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 12 To 325/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 90/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 4 T 90/2014 , byl obviněný V. H. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 26.04.2014 v 02:45 hodin ulicí P. v obci K., okres M. B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Opel Astra, přičemž před domem byl kontrolován hlídkou Policie, a tuto činnost vykonával i přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn.: 4 T 199/2013 ze dne 31. 10. 2013, který nabyl právní moci dne 15.11.2013, uložen m.j. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn.: 4 T 236/2013 ze dne 28. 1. 2014, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, mu byl mu m.j. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn.: 4 T 10/2014 ze dne 29.1.2014, který nabyl právní moci dne 25.3.2014, mu byl m.j. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let “.
Za to byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 12 To 325/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 8. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu. Podle obviněného je trest vyměřený mu Okresním soudem v Mladé Boleslavi v rozporu se zásadou humanismu, jelikož ochrana společnosti nevyžaduje, aby mu byl uložen nepodmíněný trest. Vzhledem k tomu, že se sám doznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, jeho společenská nebezpečnost je natolik nízká, že v daném případě by bylo vhodné přistoupit k alternativnímu trestu odnětí svobody, tedy k domácímu vězení nebo peněžitému trestu, případně měl být pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem tak, aby nebyla ponížena jeho lidská důstojnost a dotčena sociální integrace do společnosti.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek (správně mělo být uvedeno usnesení) Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2014, č. j. 12 To 325/2014-58, a taktéž další rozhodnutí navazující na citované usnesení s ohledem na §265a odst. 2 trestního řádu. Alternativně navrhl, aby poté Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem v souladu s §265l odst. 1 trestního řádu nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 trestního řádu v tomto smyslu sám rozhodl. Předsedovi senátu Okresního soudu v Mladé Boleslavi učinil podnět, aby podle §265h odst. 3 trestního řádu navrhl Nejvyššímu soudu odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že dovolání může směřovat i proti výroku o trestu, avšak pouze s odkazem na §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu (který ovšem obviněný neuplatnil), tedy úspěšně pouze v případě, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměre uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.). Obviněný proto podle státního zástupce podal dovolání z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b trestního řádu.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně neshledal ani podklad k realizaci postupu podle §265h odst. 3 trestního řádu.
Obviněný V. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Obviněný namítal pouze nepřiměřenost uloženého trestu, avšak nikoli z hlediska jeho zákonných mezí, ale ze subjektivního pohledu na jeho druh a výši. Takto se ovšem zcela minul nejen s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale i s neuplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Podle posledně citovaného ustanovení lze podat dovolání proti výroku o trestu jedině tehdy, pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jemu byl totiž uložen trest jak co do druhu, tak co do výše podle příslušné zákonné trestní sazby. Nad rámec zákonného dovolacího rámce Nejvyšší soud pouze podotýká, že obviněnému jako specielnímu recidivistovi, navíc ve výkonu dalších trestů, byl uložen trest zcela odpovídající všem zákonným hlediskům, vymezeným v ustanovení §§38, 39 trestního zákoníku.
Obviněný uplatnil i dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu . V obecné rovině může dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívat ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek (odvolání) byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 trestního řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět). Odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 trestního řádu, ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 trestního řádu). Odvolání bylo zamítnuto z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z uvedeného je patrné, že v projednávané věci nebylo odvolacím soudem rozhodnuto ani podle §253 odst. 1 trestního řádu, ani podle §253 odst. 3 trestního řádu. Pokud jde o poslední alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívající v daném případě v tom, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. b), e), f), g) a k) trestního řádu, ta rovněž vzhledem k výše uvedenému naplněna být nemohla.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného V. H. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký