ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.796.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 796/2015 -59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2015 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 1 To 20/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 7/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 30 T 7/2013 , byl obviněný Ing. J. F. (společně s obviněnými J. K. a V. S.) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s ostatními obviněnými poškozené společnosti TSS Cargo, a. s., se sídlem Ostrava - Přívoz, Na Valše 676/18, škodu ve výši 5.248.388,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 1 To 20/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 4. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný má za to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily a zjistily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho názoru nedostatečně provedeným dokazováním nebylo možno dospět k závěru, který by dokazoval jeho vinu. Nebyla vyvrácena jeho obhajoba a nebyly vyčerpány všechny možnosti, jak zjistit skutkový stav. Obviněný poukázal na to, že neexistovala jeho vědomost o pronajatých vozech. Navrhoval ke své obhajobě výslech K. Ž., V. S. a A. S., které však soudy považovaly za nepotřebné. V další části obviněný podrobně popsal svoji verzi skutkového děje, přičemž se zaměřil na okolnosti, které by měli navržení svědci potvrdit. Obviněný je podle svého názoru trestán za to, že pouze chtěl úhradu finanční částky za jím splněnou zakázku v rámci své podnikatelské činnosti. Nebyla u něj naplněna subjektivní ani objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu, když s žádnými osobami nečinil jakoukoliv předchozí dohodu, aby se úmyslně neoprávněně obohatil.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2014, č. j. 1 To 20/2014-3574, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2014, č. j. 30 T 7/2013-3385, zrušil a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že porovnáním textu dovolání s obsahem řádného opravného prostředku lze dospět ke zjištění, že v obou opravných prostředcích obviněný uplatnil prakticky stejné zásadní výhrady včetně námitek proti tomu, že nebyli v řízení vyslechnuti tři jmenovaní svědci. Podle státního zástupce se ovšem odvolací soud námitkami obviněného ve zcela dostatečné míře zabýval a nezjistil žádný důvod, pro který by mělo být rozhodnutí nalézacího soudu modifikováno. Především však není v dovolání specifikována ani jediná námitka směřující k pochybení v aplikaci norem hmotného práva na soudem stabilizovaný skutkový stav věci, místo toho se obviněný soustředil výlučně na námitky proti skutkovým závěrům, a to výhradami proti rozsahu a kvalitě důkazního řízení. Povaha těchto námitek neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání ani žádnému dalšímu z dovolacích důvodů.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, protože se opírá o jiné důvody, než které jsou vymezeny v §265b trestního řádu.
Obviněný Ing. J. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 trestního řádu ve svém rozhodnutí odůvodnil. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů. Vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že oba rozhodující soudy přesvědčivě vyložily, proč nebylo potřebné vyhovět požadavkům obviněného na doplnění dokazování výslechy dalších svědků. Provedené důkazy po jejich logickém zhodnocení totiž umožnily dospět k takovým skutkovým závěrům, o kterých nepřetrvávají rozumné pochybnosti. Nemohlo tedy dojít k situaci tzv. opomenutých důkazů. Obviněný byl spolehlivě usvědčen z plné vědomosti a participaci na podvodném konání v celé jeho šíři od počátku nikoliv pouze výpovědí spoluobviněného, ale i důkazy dalšími, jak vyjádřeno ve zdůvodnění rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného Ing. J. F. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu