ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.860.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 860/2015 -105
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 o dovoláních podaných Mgr. H. F. , roz. V., a PhDr. E. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 64/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu a §261 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Opavě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011 byla obviněná Mgr. H. F. uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., dále jen tr. zák.), obviněný PhDr. E. F. byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., a obviněná D. P., roz. M., byla uznána vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., čehož se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že (včetně překlepů) „ v období od dubna 2005 do května 2009 v O. po předchozí společné domluvě a se záměrem neoprávněně získat pro společnost FROS ZPS s.r.o. Opava, IČ 26803291 příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve smyslu ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v tehdy platném znění, v žádostech o tyto příspěvky resp. v přílohách těchto žádostí, uváděli nepravdivé údaje o počtu skutečně zaměstnaných osob a o skutečné výši mzdových nákladů na jejich mzdy, kdy tedy jednak uváděli jako zaměstnance osoby, které ve skutečnosti žádnou práci pro uvedenou společnost neprováděli a jednak obžalovaná D. P. jako mzdová účetní sama a prostřednictvím dalších osob zajistila výplatu nižších než účetně deklarovaných vyplacených mezd, a to na pokyn obžalovaného PhDr. E. F., ředitele společnosti, kdy tyto údaje následně poskytla k podání žádostí o poskytnutí příspěvku, které následně obžalovaná Mgr. H. F. jako jednatelka společnosti FROS ZPS s.r.o. podala u Úřadu práce v O., přičemž
1) dne 22.4.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
2) dne 25.7.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
3) dne 12.10.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
4) dne 19.1.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
5) dne 10.4.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
6) dne 14.7.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
7) dne 12.10.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
8) dne 12.1.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
9) dne 12.4.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
10) dne 11.7.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
11) dne 9.10.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
12) dne 10.1.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
13) dne 11.4.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., D. D., E. J., F. P., F. J., F. A., F. M., F. J., G. M., H. B., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., H. M., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. M., K. P., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. S., M. P., M. J., M. L., N. Š., N. V., N. Z., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. V., P. P., P. F., P. L., R. M., S. J., S. D., S. L., S. V., S. M., S. L., S. P., Š. H., Š. A., Š. J., Š. R., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. J., Z. F.,
14) dne 15.7.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E. J., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. V., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
15) dne 15.10.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E. J., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. J., N. L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
16) dne 16.1.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. I., D. A., E. J., E. M., F. P., F. J., F. A., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. P., M. J., M. M., N. Š., N. J., N. L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
17) dne 15.4.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2009 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. A., E. J., E. M., F. J., F. M., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. A., K. J., K. J., K. A., K. M., L. V., L. J., J. L., M. P., M. J., M. M., N. J., O. E., O. L., P. M., P. R., P. E., P. L., R. F., S. V., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., T. E., V. E., V. J., V. J., V. M.,
a celkem tak způsobili Českému státu – Úřadu práce v O., který následně příspěvek vyplácel, škodu ve výši nejméně celkem 3.173.181,49 Kč, “. Za uvedenou trestnou činnost byla obviněná Mgr. H. F. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva, na dobu tří let. Obviněný PhDr. E. F. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněná D. P. byla pro uvedenou trestnou činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Stejným rozsudkem byla obviněným Mgr. H. F., PhDr. E. F. a E. F. podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České republice – Úřadu práce České republiky se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, PSČ 128 01, částku 3.173.181,49 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Česká republika – Úřad práce České republiky odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která byla proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podána Mgr. H. F., PhDr. E. F., D. P., a o odvolání státního zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, když podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že částečně upravil skutkovou větu výroku napadeného rozsudku a opět obviněnou Mgr. H. F. uznal vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., obviněného PhDr. E. F. uznal vinným organizátorstvím trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., a obviněnou D. P. uznal vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., čehož se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že (včetně překlepů) „ v období od dubna 2005 do května 2009 v O. po předchozí společné domluvě a se záměrem neoprávněně získat pro společnost FROS ZPS s.r.o. Opava, IČ 26803291 příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve smyslu ustanovení §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v tehdy platném znění, v žádostech o tyto příspěvky resp. v přílohách těchto žádostí, uváděli nepravdivé údaje o počtu skutečně zaměstnaných osob a o skutečné výši mzdových nákladů na jejich mzdy, kdy tedy jednak uváděli jako zaměstnance osoby, které ve skutečnosti žádnou práci pro uvedenou společnost neprováděli a jednak obžalovaná D. P. jako mzdová účetní sama a prostřednictvím dalších osob zajistila výplatu nižších než účetně deklarovaných vyplacených mezd, a to na pokyn obžalovaného PhDr. E. F., ředitele společnosti, kdy tyto údaje následně poskytla k podání žádostí o poskytnutí příspěvku, které následně obžalovaná Mgr. H. F. jako jednatelka společnosti FROS ZPS s.r.o. podala u Úřadu práce v O., přičemž
1) dne 22.4.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
2) dne 25.7.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
3) dne 12.10.2005 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
4) dne 19.1.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2005 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
5) dne 10.4.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
6) dne 14.7.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F.,
7) dne 12.10.2006 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
8) dne 12.1.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
9) dne 12.4.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
10) dne 11.7.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
11) dne 9.10.2007 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
12) dne 10.1.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2007 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání nejméně o P. F. a V. S.,
13) dne 11.4.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., D. D., E. J., F. P., F. J., F. A., F. J., G. M., H. B., H. J., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. J., K. M., K. P., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. L., N. Š., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. V., P. P., P. F., P. L., R. M., S. J., S. L., S. V., S. M., S. P., Š. H., Š. A., Š. J., T. E., V. J., V. J., V. M., Z. J., Z. F.,
14) dne 15.7.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za II. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., F. P., F. J., F. A., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. L., O. E., O. R., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. V., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
15) dne 15.10.2008 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za III. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., B. A., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., F. P., F. J., F. A., F. L., F. J., H. J., H. H., H. A., H. A., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L. J., J. L., L. F., M. V., M. F., M. P., M. J., M. M., M. L., N. Š., N. J., N. L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. F., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. J., Š. Z., Š. J., T. E., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
16) dne 16.1.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za IV. čtvrtletí roku 2008 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. Z., B. M., B. M., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., E. M., F. P., F. A., F. L., H. J., H. H., H. A., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. A., K. J., K. M., L. V., L. J., L. F., M. V., M. P., M. J., M. M., N. Š., N. J., N. L., O. E., O. L., P. M., P. V., P. R., P. R., P. E., P. P., P. L., R. F., R. M., S. V., S. J., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. Z., Š. J., V. J., V. J., V. M., Z. A., Z. J., Z. F.,
17) dne 15.4.2009 v žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za I. čtvrtletí roku 2009 byly uvedeny nepravdivé údaje o mzdových nákladech, a to nejméně na zaměstnance B. J., B. J., B. M., B. M., C. E., Č. V., Č. A., Č. E., D. A., E. J., E. M., F. L., H. J., H. H., H. A., Ch. J., Ch. I., J. M., K. J., K. A., K. M., L. V., L. J., M. P., M. J., M. M., N. J., O. E., O. L., P. M., P. R., P. E., P. L., R. F., S. V., S. L., S. J., S. M., S. M., S. P., Š. H., Š. Z., V. J., V. J., V. M.,
a celkem tak způsobili České republice – Úřadu práce v O., který následně příspěvek vyplácel, škodu ve výši nejméně 2.898.514,- Kč, “. Za uvedenou trestnou činnost byla obviněná Mgr. H. F. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva, na dobu tří roků. Obviněný PhDr. E. F. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněná D. P. byla pro uvedenou trestnou činnost odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jí takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Stejným rozsudkem byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená Česká republika – Úřad práce České republiky se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, PSČ 128 01, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali Mgr. H. F. a PhDr. E. F. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná Mgr. H. F. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává jak proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, tak proti dosud nezrušenému rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., přičemž dovoláním napadá výroky těchto rozhodnutí v celém rozsahu. Nejprve uvedla, že primárním dovolacím důvodem je absence výroku ve výrokové části rozhodnutí soudu druhého stupně. Tento měl porušit ustanovení §259 tr. ř., když vyhlásil podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nový rozsudek, a to aniž by předcházelo rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně, učiněné v souladu s §258 tr. ř. Dále uvedla, že dikce popisu skutku v napadených rozsudcích, případně i obžalobě, nevykazuje veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Pokud má být prokázán vznik trestněprávního odpovědnostního vztahu, je nutné zkoumat a prokázat existenci všech formálních znaků skutkové podstaty, jakož i znaku materiálního, tedy společenské škodlivosti. Existenci těchto znaků je následně nutné promítnout do skutkové věty rozhodnutí a zdůvodnit, na základě jakých důkazů k takovému závěru soud dospěl. Přitom popis skutku ve skutkové větě napadených rozhodnutí nerespektuje princip individuální trestní odpovědnosti, neboť nebylo stanoveno, kdo konkrétně uváděl do žádostí o příspěvky nepravdivé údaje. Přitom pokud je ve skutkové větě užito plurálu „uváděli“, je rozhodnutí opřeno o princip kolektivní odpovědnosti, což nerespektuje princip individuální trestní odpovědnosti. Soudy, resp. státní zástupce v případě obžaloby, se tak snažily obejít skutečnost, že individuální odpovědnost jednotlivých konkrétních osob nebyla nikdy v průběhu řízení předmětem zkoumání. Jelikož nebylo nikdy dokazováno, která konkrétní osoba uváděla vadné údaje do inkriminovaných žádostí, stejně jako zda věděla o možných nesrovnalostech, tak část skutkové věty napadených rozhodnutí je v příkrém rozporu s hmotným právem, neboť nebylo popsáno konkrétní jednání obviněné, v němž je spatřován trestný čin. Užitý popis skutku vystihuje skutečnou činnost spočívající v podpisu žádostí, neboť obviněná jako jednatelka společnosti byla jedinou osobou s tímto oprávněním. Samotné podání žádostí ovšem neatakuje žádnou skutkovou podstatu trestného činu. Skutková věta je tak v důsledku uvedeného v příkrém rozporu s §250b tr. zák. v tehdy platném znění. Namítané vady se dále odrážejí i v zásadním rozporu věty skutkové a věty právní obou napadených rozhodnutí, a to v případě všech obviněných. Ve skutkové větě je použitím termínu „ uváděli “ konstituována kolektivní odpovědnost všech obviněných, avšak ve větě právní je pouze v případě obviněné použit termín „ uvedla nepravdivé údaje “, naopak v případě obviněného PhDr. E. F. je užita definice „ zosnoval spáchání trestného činu tak, aby v žádosti o poskytnuté dotace byly uvedeny nepravdivé údaje “ a v případě obviněné E. F. pak „ poskytla jinému pomoc k tomu, aby v žádosti o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé údaje “. V další části dovolání obviněná poukazuje na provedené dokazování, přičemž podotýká, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, a to včetně úplné absence skutkových zjištění. Přitom v průběhu celého trestního řízení byla nade vší pochybnost prokázána pouze skutečnost, že obviněná byla v rozhodné době jednatelkou společnosti FROS ZPS s.r.o. a z tohoto titulu byla jedinou kompetentní osobou k podpisu žádostí o dotace. Předmětem dokazování nikdy nebylo konkrétní jednání obviněné, ani otázka, zda mohla vědět o eventuálních nezákonnostech, které měly provázet vyplácení mezd zaměstnancům. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí dále uvedl, že obviněnou v průběhu hlavního líčení usvědčila řada zaměstnanců, avšak na tomtéž místě uvedl v případě obviněné pouze jedinou svědkyni, a to E. B., která navíc neztotožnila s naprostou jistotou obviněnou s osobou, která jí donesla výpověď. Soud druhého stupně se poté s touto okolností nevypořádal, byť byla obsažena v odvolacích námitkách obviněné. Soudy tak zcela odhlíží od výsledku dokazování, přičemž v průběhu trestního řízení nebyl ani proveden žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit existenci předchozí domluvy jednotlivých obviněných tak, jak je prezentována ve skutkové větě obou napadených rozsudků. Pokud v tomto soudy dovozují existenci takové dohody z dokumentu zajištěného v jednom z počítačů, pak tento dle závěrů znalce vzniknul v roce 2008. Dle skutkových vět soudních rozhodnutí však mělo jít o předchozí dohodu, tedy učiněnou před dubnem 2005. S konstatováním, že si obviněná uvědomuje rozsah námitek uplatnitelných v rámci dovolání, rovněž podotýká, že soudem prvního stupně došlo k porušení ustanovení trestního řádu, konkrétně §216 tr. ř., spočívající v neudělení prostoru k závěrečné řeči ani jednomu z obviněných. Odvolací soud se s touto vadou vypořádal postupem, kdy během veřejného zasedání o odvolání udělil obviněným prostor k přednesení závěrečné řeči a přednesu posledního slova, čímž byl opětovně porušen zákon, konkrétně ustanovení §235 odst. 3 tr. ř. Důsledkem je poté zjevná nezákonnost obou napadených rozsudků. V intencích ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. obviněná vznesla žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, kterou odůvodnila jak shora popsanými argumenty, které dle jejího názoru vytvářejí podklad pro zrušení napadených rozhodnutí, tak i rodinnou a vlastní sociální situací. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud vydal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. usnesení, kterým zruší pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014 a dále rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, a v souladu s §265 l odst. 1 tr. ř. přikáže věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný PhDr. E. F. ve svém dovolání uvedl, že tímto napadá pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, přičemž napadá pravomocný výrok o vině a na něj navazující výrok o trestu a způsobu jeho výkonu, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Předně podotkl, že z dikce §259 odst. 1 tr. ř. může odvolací soud ve věci učinit nové rozhodnutí toliko po zrušení prvoinstančního rozsudku. Toto ustanovení soud druhého stupně porušil, když vyhlásil podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nový rozsudek, aniž by předtím rozhodl o zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Došlo tak k porušení trestního řádu v ustanovení §258 tr. ř. Faktickým důsledkem této vady je existence dvou pravomocných rozhodnutí v téže trestní věci s rozdílnými výroky, čímž byl nastolen právní stav nesouladný se zásadou ne bis in idem , přičemž z pohledu dovolacího řízení lze tuto vadu podřadit pod §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný rovněž zdůraznil, že ve svém dovolání vychází z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu stran extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. K tomuto nejprve uvedl, že rozsudkem odvolacího soudu byl uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu, avšak nikoli jako jeho hlavní pachatel , ale co by organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž rozvedl, v čem spočívá organizátorství trestného činu (resp. zosnování či řízení), které musí směřovat k individuálně určitému trestnému činu, určenému alespoň v hlavních rysech. Za formálně právní vadu subsumovatelnou pod uvedený dovolací důvod pak považuje, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně (v ustanovení o právní kvalifikaci skutku) není v souladu s §89 odst. 3 tr. zák. zahrnut znak pokračování , jenž má význam pro určení právní kvalifikace jednání, potažmo pro uložení trestu. Samotná objektivní stránka organizátorství je ve skutkové větě rozhodnutí odvolacího soudu vyjádřena tak, že trestná činnost měla být spáchána po předchozí společné domluvě a obviněná D. P. měla jednat na pokyn obviněného. Z toho dovozuje, že skutková věta zahrnuje oba znaky organizátorství, tedy zosnování i řízení . Popis skutku však ani formálně neobsahuje sebemenší detaily k času a zejména obsahu předchozí domluvy, ani jakýkoli popis konkrétních pokynů, kterými se měli hlavní pachatel a pomocnice řídit. Tento formálně právní stav totiž vychází ze zjištěného skutkového stavu, který neposkytuje pro výrok o vině obviněného, coby organizátora, žádný podklad. Dále se obviněný vyjádřil k důkazní situaci stran svědeckých výpovědí, se závěrem, že z více než 300 slyšených svědků byla soudem druhého stupně vzata v potaz jako usvědčující důkaz výpověď jediného z nich (F. M.). V tomto obviněný namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými a právními závěry, jelikož trestná činnost v podobě organizátorství, kladená mu za vinu, měla být páchána v období od roku 2005 do května 2009, a to celkem v 17 skutcích tvořících ve svém souhrnu jeden pokračující trestný čin. Svědek F. M., jako osoba zneužitá k páchání trestné činnosti, je však uváděn pouze u skutku pod číslem 13, 14 a 15 (časové období od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008). Obviněný se tak pozastavil nad tím, co může výpověď uvedeného svědka vypovědět o zbývajících skutcích. K tomuto obviněný uzavřel, že skutkové závěry zjištěné soudem druhého stupně, vyplývající z výpovědi jediného svědka, nepodávají žádný důkaz ke skutkům, kterých tento svědek nebyl účasten, a už vůbec ne k otázce organizátorství. K jakékoli předchozí dohodě a eventuálnímu řízení trestné činnosti se uvedený svědek z povahy věci ani nemohl vyjádřit. S odkazem na provedené dokazování dále rozvedl důkazní hodnotu zajištěného dokumentu, který byl předmětem znaleckého zkoumání, zejména pak jeho vztah k časové ose páchání trestné činnosti, resp. k jejímu organizování. Tento dokument je časován do období 1, 2/2008 a je tak irelevantní nejméně ke skutkům pod bodem 1 – 11 výroku odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně (tedy období 22. 4. 2005 až 9. 10. 2007). Ani tento důkaz tedy není způsobilý podpořit objektivní stránku stran předchozí (před dubnem 2005 uskutečněné) domluvy na páchání trestné činnosti. Rovněž další důkazy se váží k roku 2008, kdy k 1. 1. 2008 došlo ke změně legislativy a k podstatnému nárůstu mzdy vyplácené v hotovosti, přičemž právě z těchto okolností vycházel soud prvního stupně při posuzování systémového páchání trestné činnosti na poli dotačních podvodů. Nicméně s ohledem na uvedené datum opět nemohou nic vypovědět o dohodě na páchání trestné činnosti sjednané před dubnem 2005 a důkaz je tak irelevantní ke skutkům pod body 1 – 11. Obviněný k tomuto podotkl, že soud druhého stupně z několika set provedených důkazů výslovně coby usvědčující v otázce viny označil pouze tři. V tomto poukazuje na extenzivitu výkladu hodnocení důkazů, kterou spatřuje v tom, že ani svědek F. M. ani znalecké posudky a už vůbec nikdo z dalších slyšených svědků nikdy nepotvrdili subjektivní stránku trestné činnosti kladené obviněnému za vinu. Žádný ve věci vyslechnutý svědek nikdy nepotvrdil, že by se s problémem stran výše fakticky přijaté a v dokumentech deklarované mzdy obrátil na obviněného. Stejně tak hlavní pachatelka ani pomocnice nikdy neprohlásily, že by od obviněného obdržely jakékoli pokyny k páchání trestné činnosti. S ohledem na výše uvedené obviněný spatřuje extrémní rozpor mezi faktickým skutkovým stavem a právní subsumpcí vyjádřenou znakem organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu. K výše uvedenému následně shrnul, že z pohledu časové souvislosti důkazů s trestnou činností kladenou obviněnému za vinu jsou jediné tři obviňující důkazy časově disproporční. Výpověď svědka F. M. je relevantní pouze k časovému úseku skutkového děje od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008 (skutek č. 13, 14 a 15). Znalecký posudek z odvětví výpočetní technika určuje vznik zajištěného dokumentu na počátek roku 2008, a tudíž důkazně nepodporuje období duben 2005 až 9. 10. 2007 (skutky č. 1 – 11). Znalec z odvětví účetnictví se vyjadřuje k času po 1. 1. 2008 a hodnota důkazů k předchozím skutkům je tak nulová. Žádný důkaz přitom nepodporuje objektivní stránku organizátorství (osnování či řízení) ani stránku subjektivní. Nadto obviněný zmínil, že nebyly vyvráceny jiné verze modu operandi , jako např. verze obžaloby stran možné zpronevěry části mezd středním managementem. Obviněný dále vytkl soudu druhého stupně, že nehodnotil předložený důkaz v podobě smlouvy o úschově u advokáta (s neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a to pokud poškozená Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné dotace). Byť by provedení tohoto důkazu nesměřovalo do otázky viny, mělo by se projevit v oblasti polehčujících okolností ovlivňujících výši uloženého trestu [§33 písm. h) tr. zák.]. Na samotné nehodnocení důkazu tak lze nahlížet jako na tzv. opomenutý důkaz. Nadto v intencích §265k odst. 2 tr. ř. (upravujícím aplikaci zásady beneficium cohaesionis) požádal, aby v případě akceptace argumentace hlavní pachatelky Mgr. H. F. bylo toto dobrodiní vztaženo i na jeho osobu. Obviněný rovněž s odkazem na §265k odst. 1 tr. ř. uvedl, že Nejvyšší soud je v případě shledání důvodnosti podaného dovolání oprávněn zrušit také vadné řízení, jež předcházelo napadenému rozhodnutí. Tento stav spatřuje v neudělení práva závěrečné řeči a posledního slova během hlavního líčení před soudem prvního stupně. Současně navrhl, s odkazem na osobní důvody, resp. namítaná pochybení soudů prvního a druhého stupně, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. o tom, že se výkon trestu obviněného odkládá. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014 (in eventum aby ve smyslu §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011) a dále aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí podle §265 l odst. 1, odst. 2 tr. ř.
K takto podaným dovoláním se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu , tento spočívá ve dvou alternativách. První je ta, že nebyl vůbec učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Jde tedy o to, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí. Druhou alternativou je pak ta, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný, neboť neobsahuje některou podstatnou náležitost, která v něm podle zákona měla být.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
Jednotlivá dovolání obviněných přitom v některých otázkách obsahují obdobné výhrady, ve vztahu k nimž se jeví vhodné, aby na ně Nejvyšší soud nejprve reagoval v obecnější poloze.
Nejvyšší soud předně považuje za nezbytné podotknout, a to s ohledem na námitky obviněných stran výsledků provedeného dokazování, které v podstatné míře ve svých dovoláních rozporují, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud v tomto dále připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obvinění vytýkali neúplnost provedeného dokazování. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Pokud tedy v posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněných směřují do skutkové a procesní oblasti, kdy obvinění soudům vytýkají v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (zejména hodnocení několika set svědeckých výpovědí), a současně prosazují vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ně příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci, nezbývá než odkázat na již uvedené možnosti Nejvyššího soudu stran případné revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a možnosti přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Tyto závěry mají přímý dopad rovněž na otázku společné domluvy mezi obviněnými k páchání trestné činnosti, kdy soud druhého stupně ve svém rozhodnutí (str. 34 rozsudku) uvedl, že společná domluva byla dovozena konkludentně vyhodnocením provedeného dokazování, souvislostmi a spoluprací obviněných. Stejně tak okolnosti ve vztahu k obsahu společné domluvy resp. otázka jednotlivých pokynů, jak ve svém dovolání rozvádí obviněný PhDr. E. F., a jejich evaluace, jsou záležitostí provedeného dokazování před soudy prvního a druhého stupně.
Obvinění rovněž vznesli námitky stran neudělení prostoru k závěrečným řečem. Byť ze strany soudu prvního stupně, a následně soudu druhého stupně, který se snažil vadný stav napravit udělením prostoru k přednesu závěrečných řečí během veřejného zasedání, došlo k porušení procesních pravidel vymezených trestním řádem a garantovaných jako součást trestního řízení, tak tímto de facto namítají nesprávnou aplikaci §216 tr. ř. a §217 tr. ř. Jedná se tak o námitku procesního charakteru, kterou nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Oběma obviněným však lze přisvědčit v tom, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014, je stižen zcela zásadní vadou spočívající v absenci výroku, kterým se zrušuje odsuzující rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, čímž došlo k porušení mezinárodně uznávané zásady ne bis in idem , zakotvené jak v mezinárodních dokumentech, tak v trestním řádu [§11 odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř.]. V rámci neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu byl s ohledem na §265o odst. 2 tr. ř. přehrán zvukový záznam z veřejného zasedání ve věci obviněných u Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, z něhož je patrné, že soud druhého stupně vyhlásil nový rozsudek, aniž by zrušil jemu předcházející. Zůstává s podivem, že jak z protokolu z veřejného zasedání (č. l. 11380), tak i z protokolu o hlasování (který byl v rámci neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu rovněž zkoumán, a to v dikci §265o odst. 2 tr. ř.) vyplývá, že soud druhého stupně správně před vynesením nového rozsudku zrušil jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud však vycházel ze zvukového záznamu z veřejného zasedání a rovněž z písemné verze rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014. Důsledkem závadného stavu navozeného rozhodnutím soudu druhého stupně je vzájemná konkurence dvou pravomocných vykonatelných rozsudků. Z dikce §259 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud může ve věci učinit nové rozhodnutí toliko po zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí (či jeho části) podle §258 tr. ř. Soud druhého stupně tedy porušil ustanovení §259 tr. ř., když vyhlásil podle §259 odst. 3, písm. a), b) tr. ř. nový rozsudek, aniž by postupem podle §258 tr. ř. nejprve zrušil rozhodnutí nalézacího soudu. S ohledem na uvedený (vadný) postup soudu druhého stupně lze přisvědčit námitkám obviněných, že jsou dány podmínky pro uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a jejich námitky jsou takto v uvedeném směru důvodné.
I. K dovolání obviněné Mgr. H. F.
K námitkám obviněné stran provedeného dokazování, společné domluvy obviněných na páchání trestné činnosti, neudělení prostoru k závěrečným řečem a k námitce chybějícího výroku v rozhodnutí soudu druhého stupně se již Nejvyšší soud vyjádřil na jiném místě tohoto rozhodnutí.
Obviněná nadto uvedla, že soudy nerespektovaly zásadu individuální trestní odpovědnosti, pokud ve skutkové větě svých rozhodnutí užily plurálu „uváděli“. Z tohoto pojetí přitom není zcela zřejmé, které osoby měly uvádět nepravdivé údaje do žádostí o příspěvky, jelikož ve skutkové větě se dále uvádí, že „… obžalovaná D. P. jako mzdová účetní sama a prostřednictvím dalších osob zajistila výplatu nižších než účetně deklarovaných vyplacených mezd, a to na pokyn obžalovaného PhDr. E. F.… “, nicméně podle právní věty byla pouze Mgr. H. F. označena za osobu, která uváděla nepravdivé údaje, a naopak v případě obviněného PhDr. E. F. je užita definice „ zosnoval spáchání trestného činu tak, aby v žádosti o poskytnuté dotace byly uvedeny nepravdivé údaje “ a v případě obviněné E. F. „ poskytla jinému pomoc k tomu, aby v žádosti o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé údaje “. Obviněné lze přisvědčit v tom, že jednou z esenciálních zásad trestního práva je zásada individuální odpovědnosti, kdy jedince lze trestat pouze za jeho vlastní jednání, čímž je tzv. kolektivní odpovědnost vyloučena. Ze skutkové věty a navazující věty právní musí být naprosto zřejmé, který z obviněných zastával při páchání trestné činnosti jakou funkci. Uvedený stav má za následek, že v napadených rozhodnutích nebylo bez pochybností popsáno konkrétní jednání obviněné, v němž je spatřován trestný čin, pro který byla stíhána a odsouzena.
II. K dovolání obviněného PhDr. E. F.
K námitkám obviněného stran provedeného dokazování, společné domluvy obviněných na páchání trestné činnosti, neudělení prostoru k závěrečným řečem a k námitce chybějícího výroku v rozhodnutí soudu druhého stupně se již Nejvyšší soud vyjádřil na jiném místě tohoto rozhodnutí.
Obviněný ve svém dovolání dále rozvedl tezi, dle které byl uznán vinným jako organizátor trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. Obviněnému lze přisvědčit zejména v tom, že pokud by soudy prvního a druhého stupně vycházely ze závěrů stran společné dohody mezi obviněnými, a tyto opřely zejména o důkazy v podobě svědecké výpovědi F. M. a zajištěného dokumentu uloženého v dokumentech uživatele „E. F.“ (viz str. 87 rozsudku soudu prvního stupně), tak tyto nejsou náležitě odůvodněny. Výpověď svědka F. M. se zdá být relevantní pouze k časovému úseku skutkového děje od 11. 4. 2008 do 15. 10. 2008 (skutek č. 13, 14 a 15) a znalecký posudek z odvětví výpočetní technika určuje vznik zajištěného dokumentu na počátek roku 2008, a tudíž důkazně nepodporuje období duben 2005 až 9. 10. 2007 (skutky č. 1 – 11). Uvedené důkazy tudíž nepodporují objektivní stránku organizátorství trestného činu. Obviněnému lze v důsledku výše uvedeného přisvědčit v tom, že v těchto bodech jsou právní závěry stran organizátorství v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
Obviněnému lze rovněž přisvědčit v tom, že na smlouvu o úschově u advokáta (s neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a to pokud poškozená Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné dotace) lze nahlížet jako na polehčující okolnost ve smyslu §33 písm. h) tr. zák. Je sice na zvážení soudu, které okolnosti nakonec vyhodnotí jako polehčující (či přitěžující) při ukládání trestu a stanovení jeho výše, avšak z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový požadavek náležitého odůvodnění konkrétního rozhodnutí, ke kterému soud dospěl. Na uvedený důkaz přesto nelze nahlížet jako na tzv. opomenutý, neboť soud druhého stupně jej reflektoval. Soud se však v tomto omezil na konstatování, že dokazování bylo doplněno i smlouvou o úschově u advokáta (str. 23 rozsudku soudu druhého stupně), a při odůvodnění výše trestu jednotlivých obviněných (str. 37 – 38 rozsudku) již tuto okolnost nezmínil, byť by se do výše trestu případně ani nepromítla.
Obviněný dále namítl, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně není v souladu s §89 odst. 3 tr. zák. zahrnut znak pokračování v trestném činu. Lze však připomenout, že v těchto případech nestačí, aby se jednalo o skutkovou podstatu jednoho a téhož trestného činu. U pokračování v trestném činu musí být současně dány čtyři znaky: a) naplňování stejné skutkové podstaty; b) jednotný záměr (subjektivní souvislost); c) stejný nebo podobný způsob provedení; d) blízká souvislost časová a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Pokračování v trestném činu je navíc vyloučeno, pokud jsou některé dílčí útoky spáchány ve formě pachatelství či spolupachatelství a některé ve formě účastenství, jelikož u účastenství naplnil organizátor, návodce nebo pomocník jinou skutkovou podstatu trestného činu. Účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák. na trestných činech různých pachatelů nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků uvedené v §89 odst. 3 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že soudy prvního a druhého stupně nedostatečně vymezily skutkové a na ně navazující právní věty svých rozhodnutí stran rolí jednotlivých obviněných, které na páchání trestné činnosti zastávali. Je nezbytné, aby Okresní soud v Opavě věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Opavě uvedený stav napraví zejména tím, že ze skutkové (a navazující právní) věty rozhodnutí bude zcela zřejmé, kdo z obviněných a (zvláště) jakým způsobem na trestné činnosti participoval. Pokud s ohledem na provedené dokazování dospěje k závěru, že obviněný PhDr. E. F. ve věci zastával pozici organizátora trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., tak tento závěr podpoří relevantními důkazy, které budou patřičně odůvodněny. Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci. Pokud soud ve svém novém rozhodnutí při případném ukládání trestu do jeho výše nepromítne polehčující okolnost ve smyslu §33 písm. h) tr. zák., tedy konkrétně v návaznosti na smlouvu o úschově u advokáta (s neodvolatelným pokynem k výplatě částky 437.873,- Kč, a to pokud poškozená Česká republika uplatní nárok na vrácení neoprávněné dotace), tak své rozhodnutí pro tento závěr rovněž náležitě odůvodní.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaných dovolání nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. a §261 tr. ř. (protože důvod, pro který byla rozhodnutí ve vztahu k obviněným Mgr. H. F. a PhDr. E. F. zrušena, prospívá též obviněné E. F.) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 281/2014 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 27 T 64/2011, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Okresnímu soudu v Opavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněných, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud v Opavě vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.) a vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, je Okresní soud v Opavě povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaných návrzích na odložení výkonu napadených rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu