ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.161.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 161/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobců: a) J. L. , b) Ing. D. L. , proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, o zaplacení částky 600.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 106/2011, o odvolání žalobkyně b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 70 Co 113/2014-122 takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným dle §218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl odvolání žalobkyně b) proti rozsudku soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně odvolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s jeho obsahem. Uvádí, že k opožděnému podání došlo z důvodu její imobility a hospitalizace. Namítá, že fikci doručení nelze aplikovat u závažně nemocného imobilního pacienta, který si nemohl objektivně rozhodnutí či výzvu vyzvednout. Fikce doručení by měla být zcela výjimečným opatřením a za daných okolností by se jednalo také o rozpor s dobrými mravy.
Soud prvního stupně (považuje podání žalobkyně za dovolání) žalobkyni usnesením ze dne 30. 6. 2014, č. j. 64 C 106/2011-143, poučil o povinném zastoupení v dovolacím řízení a vyzval ji k tomu, aby ve lhůtě dvaceti dnů dovolání podle poskytnutého poučení doplnila; zároveň ji upozornil, že nevyhoví-li tomuto požadavku, bude dovolací řízení zastaveno. Žalobkyně na usnesení soudu prvního stupně nereagovala.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních (obvodních) soudů rozhodují soudy krajské (Městský soud v Praze).
Rozhodnutí odvolacího soudu, ať už se jedná o rozhodnutí ve věci samé nebo rozhodnutí procesní, lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím soudů krajských (Městského soudu v Praze) nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný.
Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, zveřejněném pod pořadovým č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 a násl., a dále v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006, na která jinak postačí odkázat.
Také v případě, že by bylo možno podání žalobkyně pokládat (i za těchto okolností) za dovolání (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), však výsledek řízení nemůže být jiný.
Podle §241 odst. 1, 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď on sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něho jedná, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243b, §104 odst. 2 o. s. ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jestliže splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o. s. ř. dovolatelka - navzdory takovému opatření - ani dodatečně nedoložila, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu