ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1660.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1660/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Víta Bičáka a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Doc. Ing. E. T., správce konkursní podstaty úpadkyně INVESTY Příbram, a. s. se sídlem v Příbrami 7, Brodská 140, identifikační číslo osoby 25673416, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, nám. T.G.M. 142, proti povinným 1) T. S. , 2) R. S., za účasti vydražitele M. Š. , pro částku 1.606.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Josefa Potočka, soudního exekutora Exekučního úřadu Rychnov nad Kněžnou, se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1560, pod sp. zn. 071 EX 509/07, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16. října 2009, č.j. 14 Co 296/2009-51, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze 16. dubna 2009, č.j. 071 EX 509/07-49/Fe, jímž soudní exekutor JUDr. Josef Potoček udělil příklep vydražiteli M. Š. k tam specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou oprávněného, že příklep udělen být neměl, jelikož usnesení o ceně nemovitostí vydal exekutor jiný než soudem pověřený (JUDr. Jan Fendrych a soudem pověřený exekutor JUDr. Josef Potoček, jenž byl rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze 14. října 2008 přeložen z exekutorského úřadu Praha 2 k exekutorskému úřadu Rychnov nad Kněžnou si své úřady vyměnili), se odvolací soud vypořádal závěrem, že taková námitka mohla být účinně uplatněna pouze odvoláním proti usnesení o ceně nemovitostí, tedy v předcházející relativně samostatné fázi exekuce. Jestliže se oprávněný proti usnesení o ceně nemovitostí neodvolal, a to nabylo právní moci, pak skutečnost, že toto usnesení vydal exekutor jiný než soudem pověřený již pro rozhodnutí o příklepu relevantní není, takže k porušení zákona ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. nedošlo.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (otázka, zda lze udělit příklep přesto, že usnesení o ceně vydané exekutorem jiným než soudem pověřeným nemohlo jako absolutně neplatné nabýt právní moci, byť bylo doručeno formálně správným postupem, dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena), oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že pro rozhodnutí o udělení příklepu je nerelevantní skutečnost, že o ceně nemovitostí rozhodl soudní exekutor jiný než soudem pověřený, nabylo-li rozhodnutí o ceně právní moci.
Podle odvolatelova názoru bylo řízení od chvíle vydání usnesení o ceně zatíženo zásadní procesní vadou, jelikož toto usnesení bylo vydáno nezpůsobilým exekutorem a bylo tak absolutně neplatné, takže nikdy nemohlo nabýt právní moci. Ač exekutor i odvolací soud argumentují tím, že předmětné usnesení právní moci nabylo, jde jen o formální právní moc, jíž bylo dosaženo pouze doručením a marným uplynutím odvolací lhůty. Skutečné právní moci toto usnesení nikdy nabýt nemohlo, neboť nebylo nikdy řádně vydáno. Argumentuje-li odvolací soud tím, že oprávněný měl proti usnesení o ceně podat odvolání a namítat danou závadu, považuje oprávněný tento argument za lichý, neboť „ se ve své podstatě nebylo odvolávat proti čemu, jelikož řádné usnesení nikdy nebylo vydáno“. Ač je tedy exekuční řízení členěno samostatnými fázemi, nic to podle dovolatele nemění na tom, že tyto fáze na sebe bezprostředně navazují a že teprve splnění jedné fáze umožňuje zahájení a završení fáze druhé. V předmětné věci tedy všechny úkony exekutora JUDr. Potočka, učiněné po napadaném usnesení o ceně exekutora JUDr. Fendrycha jsou absolutně neplatné a neplatný je tudíž i příklep, proti němuž směřovalo odvolání.
Dovolací soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Oprávněný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) dovolacím soudem neřešené právní otázky ani otázky, jež by měla být řešena jinak, totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro udělení příklepu uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu §336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§336/) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést (§336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, s 16/46).
Dovolatelovy námitky, že „usnesení o ceně nemovitostí bylo vydáno nezpůsobilým exekutorem a bylo tak absolutně neplatné, takže nikdy nemohlo nabýt právní moci“, a že „nebylo se ve své podstatě proti čemu odvolávat, jelikož řádné usnesení nikdy nebylo vydáno“, jsou nedůvodné. Měl-li oprávněný za to, že řízení, vydal-li usnesení o ceně exekutor jiný než soudem pověřený, je zatíženo vadou – ostatně sám to výslovně uvádí v první větě bodu IV. dovolání – mohl odstranění takové vady dosáhnout jediným relevantním způsobem, a to právě odvoláním, v němž by uplatnil některý z důvodů taxativně vymezených ustanovením §205 odst. 2 o. s. ř. Kvalifikoval-li by odvolací soud jeho námitku „nezpůsobilosti“ (spíše patrně věcné nepříslušnosti) jiného než soudem pověřeného exekutora jako vadu řízení ve smyslu §205 odst. 2 písm. a) či c) o. s. ř., odvolání by vyhověl, napadené usnesení by zrušil a vada řízení, proti níž nyní oprávněný – opožděně – brojí podáním dovolání proti usnesení o příklepu by tak byla odstraněna. Nestalo-li se tak a nabylo-li usnesení o ceně nemovitostí právní moci, stalo se závazným pro rozhodování soudu v dalších fázích exekuce bez ohledu na to, zda řízení mu předcházející vadou trpělo či nikoli.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2015
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu