ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2122.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2122/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) J. K., a b) D. K., zastoupených JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 588/13, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Statutárního města Plzeň, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 1, o zaplacení 1.289.093,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 381/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2014, č. j. 12 Co 362/2014-572, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, jakož i v nákladovém výroku (výrok I.), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal po právu požadavek žalobců na náhradu škody představované částkou 650.000 Kč vynaloženou žalobci na stavební úpravy v jejich objektu bydlení, částkou 555.141,84 Kč za ušlé příjmy v letech 2001 a 2002, částkou 83.952 Kč představovanou úrokem z prodlení a náklady řízení v dalších soudních řízeních. Žalobcům měla škoda vzniknout v důsledku stavební činnosti probíhající u jejich domu, která nebyla stavebním úřadem řádně ošetřena a svázána závaznými podmínkami. Soudy nevzaly za prokázané, že by žalobci vynaložili žalovanou částku na stavební úpravy, ani že by k poklesu jejich příjmů došlo právě v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Obdobně nebylo prokázáno, že by škoda vyplývající ze soudních sporů byla zapříčiněna realizací stavby.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé přes značnou obsáhlost svého podání nevymezují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na které mělo záviset napadené rozhodnutí (a jejíž vyřešení odvolacím soudem považují za nesprávné), a ani neoznačují žádnou dosavadní judikaturu dovolacího soudu, která by se k řešení takové otázky vztahovala.
Poukazují-li dovolatelé na možná nesprávná skutková zjištění, není tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pro posouzení přípustnosti dovolání je tak bezpředmětná rekapitulace vlastních žalobních tvrzení, na základě kterých dovolatelé staví odlišné právní posouzení věci.
Rovněž zjištění existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem žalovaného je otázkou skutkovou. Právním posouzením je otázka, mezi kterými skutečnostmi je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat, avšak ani v tomto směru dovolatelé žádnou právní otázku nevymezují.
Polemika dovolatelů se do značné míry míjí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně stojí na závěru o neprokázání vzniku škody (vynaložení nákladů) v souvislosti se stavebními úpravami domu žalobců a neprokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a zbývajícími škodnými nároky. Nepřiléhavý je tak odkaz na judikaturu Ústavního soudu, která řešila případ, kdy nelze stanovit přesnou výši škody.
Odkazují-li dovolatelé na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 25 Cdo 3/2006, pak v tomto rozhodnutí shledal dovolací soud jako nesprávný závěr odvolacího soudu, že v případě provádění rekonstrukce přilehlé komunikace, a s tím souvisejícího omezení přístupu do provozovny, lze považovat za jedinou a rozhodující příčinu zkázy zboží biologické a chemické procesy a u ušlého zisku rozhodnutí žalobce o přerušení provozu. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2008, sp. zn. 25 Cdo 1905/2005, byla řešena otázka odpovědnosti objednatele a zhotovitele opravy komunikace za škodu způsobenou porušením povinnosti vyplývající ze zákona, z rozhodnutí o uzavírce a ze stavebního povolení. Ani u jednoho rozhodnutí tak není zřejmá souvislost s řešením právních otázek v napadeném rozhodnutí.
Konečně dovolatelé nesprávně dovozují přípustnost dovolání z vad řízení, aniž by v této souvislosti vymezovali konkrétní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí záviset. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu